V dalším díle vědomostního pořadu Máme rádi Česko se po boku oblíbených kapitánů objeví Jakub Kohák s partou svých hereckých kolegů. Diváci dostanou štědrou porci vzpomínek na devadesátá léta a nahlédnou do zákulisí tuzemských divadelních sálů. Zcela neplánovaně se bude probírat i vliv televizní zábavy na vývoj dětí.
Návrat džínoviny a rozřezané učebnice
Hned v úvodu strhne veškerou pozornost kapitán jednoho z týmů Vojta Kotek. K soutěžnímu pultíku se postaví od hlavy až k patě oblečený v džínovině. „Vizionář, už co se týká oblečení, dnes v džínovém kompletu nastupuje. Což je věc, kterou jsme viděli naposledy v roce 1973 v Kentucky. A sami vidíte, že džínovina zlepšuje postavu,“ zhodnotí s úsměvem outfit moderátor Libor Bouček. Jeho slovům dodá rychlou pointu Jakub Kohák. „Ale jsou výjimky,“ okomentuje lakonicky hercův vzhled.
Oblečení vyvolá debatu, ke které se bleskově připojí Jakub Prachař. „Jediný, co chybí, je snad kapsička na mobil příčného uchycení,“ rýpne si do kolegy. Vzápětí se řeč stočí k traumatům z módy konce minulého století. „Nás tato móda trefila v době, kdy jsme byli ve škole. Ledvinku jsme dostali od rodičů a byli jsme nuceni ji nosit,“ posteskne si Bouček.
Prachař má na toto období ještě bizarnější vzpomínku. „Nejhorší bylo, když jsi chtěl do ledvinky vměstnat obsah své aktovky. Abys byl za frajera. Takže čítanka napůl, to se dalo řešit pilkou,“ popíše své dávné snahy o dokonalou image.
Generační střet v televizním studiu
Při představování hostů přijde řada na mladého herce Maxe Kocka. „Potěšilo mě, že sem přichází někdo s rokem narození 2005. To znamená člověk, který první díl tohoto pořadu mohl vidět v sedmi letech,“ spočítá obratně věkový rozdíl Bouček. „Já s tím vyrůstal,“ potvrdí okamžitě herec. „Což je skličující, že ten sedmiletý divák se vám zjevil takhle tady ve studiu,“ podotkne moderátor.
Mladík na sebe nenechá dlouho čekat s upřímnou odpovědí. „Mělo to následky, to jo. Mělo,“ připustí Kocek. Moderátor v tom ihned najde spojitost s jeho aktuální hereckou prací. „Tak zase jsme tě dovedli k té roli, takže kdyby ses na nás nedíval, tak si Straku nezahraješ,“ zhodnotí pobaveně s odkazem na jeho ztvárnění sériového vraha. Nad celou situací se nahlas zamyslí Kotek. „My jsme pro něj něco, jako pro nás byl Zedníček s Kufrem,“ srovná vliv soutěží napříč generacemi. „Spíš jako Honza Rosák s Videostopem,“ poopraví ho Prachař.
Kulturní zážitky z povinnosti
Nejzajímavější část diskuze odstartuje téma herecké profese. Prachař právě vystupuje po boku Marka Taclíka ve hře Federer a Nadal a velmi otevřeně popíše motivaci velké části publika. „Muž jde do divadla vždycky jenom z donucení. Díky ženám může divadlo fungovat, takže my s těma chlapama máme soucit. I to představení jsme takhle koncipovali, že je to hodinka, aby to vydrželi a mohli si to odškrtnout, že byli za kulturou,“ vysvětlí koncepci společného projektu. „Chlapi, co jdou povinně do divadla, nás milují,“ přitaká s úsměvem Taclík.
Opačný přístup se pokusí vnést do debaty Vojta Vondráček. „Já jsem dokonce chlap, který řekne holce: Pojď, dneska jdeme do divadla. A ona řekne: Dneska už ne,“ svěří se se svými zkušenostmi. Prachaře to ovšem vůbec nepřesvědčí. „Znáš nějakýho chlapa, který si řekne: Pátek večer, co bych si štrejchnul? Půjdu na Zábradlí?“ zareaguje bez váhání. Celou teorii pak podpoří jasným názorem svého otce. „Můj táta říká, že divadlo drží ženy, mentálně postižený a homose*uálové. Ty to držej pohromadě,“ uzavře vtipně diskuzi.
Premiérové Máme rádi Česko mohou diváci sledovat v pátek 25. září večer na obrazovkách televize Prima.
