Příroda je pro vědce i veřejnost zdrojem neustálých překvapení. A to jak z hlediska zajímavého vývoje nebo vybavenosti pro přežití, tak i naprosto bizarních situací. Takových, pro které se jen těžko hledá vysvětlení. O jednu takovou se postaral intimní kontakt opice s jelenem.
Pár, který byste nečekali
V Japonsku byly v roce 2015 spatřeny hned dvě skupiny makaků, které se obě pářily s jeleny druhu sika. Mohlo by jít o chování, které je společným rysem „kultury“ obou zvířat. Podle odhadu expertů mohlo jít o projev nízkého statusu onoho makaka. Tento pokus mu tak posloužil jako řešení nedostatku příležitostí u vlastního druhu. Zkrátka se tehdy zdálo, že jde o anomálii, která se jen náhodou dostala na kamerový záznam.
Nikoli jediný
Jenže v roce 2018 k tomu došlo znovu a na jelenovi se vezlo rovnou pět opičích samic, které se o něj různě otíraly. Tentokrát došlo ke kontaktu v přírodním parku Minoh kousek od Ósaky. Od původní Jakušimy s jedním náruživým makakem je to více jak 370 kilometrů. Navíc na druhé straně Tichého oceánu.
V původní oblasti se však badatelé s tímto chováním setkávali pravidelně od roku 2020 do roku 2023. Není bez zajímavosti, že se mnohé incidenty týkají stejného samce jako při první snaze. Ačkoli si experti nemohou být zcela jisti „totožností“ zvířete, je to dost pravděpodobné.
Je to on? Není to on?
„Je to opravdu těžké rozeznat. Ale když jste primatolog, musíte umět rozeznat každé jednotlivé zvíře ve skupině,“ podotýká Cédric Sueur, primatolog z univerzity ve francouzském Štrasburku. Faktem je, že ostatní opice ve skupině mohly od tohoto prvního opičáka toto chování jednoduše odkoukat.
„Zajímavé na tom celém je, že to ten samec nejspíš udělal kvůli vlastní se*uální frustraci, tedy za jedním jasným a konkrétním účelem,“ vysvětluje Sueur zajímavost celého jevu. „Teď se ale dostal do vyššího sociálního postavení a ostatní to opakují po něm,“ dodává vědec. Jde tak vlastně o učebnicový příklad „opičení se“, jak se lidově říká.
Režim přátel s výhodami
Odhlédneme-li na chvíli od se*uality, mají jeleni sika a právě makakové velmi zajímavé mezidruhové vztahy. Jeleni makaky cíleně vyhledávají, krmí se jejich potravou, kterou jim opice shazují ze stromů. Stejně tak pak okusují jejich trus. Makakové zase po jelenech lezou a chroupají klíšťata a další parazity, které jim vyčešou ze srsti. Prostě symbióza.
Ulice příští týden: Striptýz, kde je Běta, Sára opět perlí a ministr opět na komoře
Badatelé tento druh vzájemné pomoci označují jako mutualismus. „Všechno, co se týká vzájemného získávání potravy u obou druhů odpovídá této definici,“ říká Judith Bronsteinová, evoluční ekoložka z Arizonské univerzity. Pokusy o kopulaci jsou ale něčím navíc.
„Protože jim makakové sbírají nepříjemné parazity, jsou vůči nim jeleni velmi tolerantní,“ soudí vědkyně. A jakmile došlo na toleranci jednoho chování, začali asi tolerovat i další. Někdy prostě opice na jelena jen vyskočí a odpočívá. V časopise Primates zkoumali badatelé až 45 nahrávek vzájemné interakce obou zvířecích druhů.
Společná kultura?
Přes svou zajímavost jsou bohužel interakce dosti vzácné a tím pádem těžko zachytitelné. Je tedy velmi složité dát jim nějaký konkrétní význam nebo vzorec. „Když jsem byl naposledy v Jakušimě, byl jsem tam pět dní a za tu dobu jsme je viděl jen dvě vteřiny,“ říká Sueur.
Výskyt interakcí na více místech a mezi oběma pohlavími obou druhů ukazuje na možný vznik něčeho, co lze nazvat „společnou kulturou“. U zvířat se tento termín používá pro chování, které se vyskytuje ve více skupinách, ale ne všude. Třeba některé skupiny šimpanzů loví termity klackem, jiné rozbíjejí ořechy kameny.
„Jenže jinde interakci jelenů a makaků nepozorujete,“ říká Sueur. Jakékoli další závěry ale čekají na další informace, které bude asi obtížné získat.
Není Čech jako Čech: Slovanů je u nás jen třetina, zbytek má ve své DNA keltské kořeny i stopy starých Germánů
Zdroje: NationalGeographic, Springer, ScienceDirect
