Dnešní kavárenská nabídka výběrových zrn a řemeslných limonád by návštěvníka z doby před rokem 1989 patrně vyděsila. Socialismus měl totiž svou specifickou chuť, která se pohybovala v mantinelech mezi jedním druhem kávy, přeslazenou šťávou a alkoholickými experimenty, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Vzpomínáte na všudypřítomný zvuk mlýnků v samoobsluhách a legendární míchané nápoje jako magické oko, které spolehlivě zaručovaly tu nejtěžší kocovinu?
Vůně mleté kávy jako symbol doby
Kdo zažil nakupování za minulého režimu, ten si onu vůni vybaví okamžitě. Většina prodejen potravin měla své nezaměnitelné aroma, o které se staraly velké elektrické mlýnky umístěné většinou hned za pokladnami. Zákazníci si kupovali zrnkovou kávu Standard, kterou si následně sami mleli.
Byl to rituál, jenž patřil k tehdejšímu koloritu stejně neodmyslitelně jako fronty na banány. Kávová zrna se dovážela zelená a pražila se v několika málo tuzemských pražírnách, například ve Vysočanech nebo v Jihlavě, odkud putovala v sáčcích přímo k lidem.
Pro mnohé je tento proces dodnes silnou nostalgickou vzpomínkou. Vůně čerstvě namletých zrn dokázala přebít i jinak sterilní prostředí socialistických samoobsluh. Chuť výsledného „turka“ s lógrem mezi zuby už sice tak poetická nebyla, ale káva tehdy plnila spíše funkci společenského tmelu a nezbytného životabudiče na pracovištích, kde pískající konvice ohlašovala pauzu.
Lepkavá past ovocných sirupů
Zatímco dospělí si ničili žaludky lógrem, děti měly svůj vlastní svět postavený na cukru. Čajová kultura v podstatě neexistovala, pil se buď šípkový čaj propagovaný jako zdroj vitaminu C, nebo černý čaj pochybné kvality, který se často louhoval tak dlouho, dokud tekutina neztratila barvu. Aby se tento nápoj dal vůbec pozřít, vylepšoval se velkorysým množstvím sirupu. Šťávy jako Zahradní směs nebo Lesní směs byly v československých domácnostech všudypřítomné a tvořily základ pitného režimu.
Sirup se lil do čaje, do vody z kohoutku a odvážnější jedinci ho míchali se sodovkou ze sifonové lahve. Manipulace s těžkými skleněnými lahvemi sirupu však pro děti často představovala logistický oříšek. Hrdla byla věčně zalepená cukernatou hmotou a láhve se rády přilepovaly k lince nebo policím ve spíži. Příprava domácí limonády byla pro malé dítě často zkouškou odvahy, zvláště v kombinaci s nevyzpytatelnými bombičkami do sifonu. Tyto sladké nápoje, spolu s fenomény jako Ovocit nebo Vitacit, formovaly chuťové preference celé jedné generace, která si na čistou vodu zvykala jen velmi ztěžka.
Alkoholická alchymie pro otrlé
Skutečná divočina ovšem začínala tam, kde končily dětské hry. Nabídka alkoholu v restauracích a na diskotékách byla omezená, což vedlo k lidové tvořivosti, která neznala hranic. Míchalo se doslova všechno, co teklo a mělo voltáž. Vznikaly tak koktejly, jejichž názvy i složení by dnes neprošly žádnou gastronomickou kontrolou.
Mezi ty snesitelnější patřil takzvaný Beton, tedy Becherovka s tonikem, který měl kořeny už na výstavě Expo 67. Velké popularitě se těšila i Houba, směs levného červeného vína a koly, ve Španělsku známá jako Kalimotxo, u nás spíše jako cesta k rychlému opojení.
Mnohem horší kapitolu však psaly drinky jako Magické oko, kdy se do půllitru piva opatrně pustil panák zelené, nebo Mozek. Ten vznikl spojením vaječného likéru a griotky, přičemž griotka vytvářela efekt krve v mozkové tkáni. Kdo chtěl barevnou show, objednal si Semafor, kombinaci zelené, vaječného koňaku a griotky. Vrcholem nevkusu pak byl takzvaný Žabí hlen, směs vaječného likéru a zelené, který vypadal přesně tak odpudivě, jak se jmenoval.
Na bujaré večírky té doby zavzpomínal pro server ŽivotvČesku.cz i herec Roman Skamene, který popsal jednu z mládežnických akcí v Plané nad Lužnicí. „Tehdy nám bylo asi šestnáct a jako blbci jsme si udělali takovou míchanici. Já už si ani nepamatuji, jak to přesně dopadlo,“ přiznal herec s tím, že s kamarády slili do demižonu rum, vodku, fernet, becherovku i zelenou. Výsledkem byla samozřejmě těžká kocovina.
Podobné experimenty byly pro dobu socialismu typické. Nedostatek kvalitního alkoholu nutil lidi improvizovat a výsledkem byly gastronomické bizarnosti, nad kterými se dnes sice usmíváme, ale raději je už neochutnáváme.
