Herečka, diplomatka a bývalá poslankyně Magda Vášáryová se po letech znovu trefně vyjádřila k povaze českého národa. V rozhovoru pro Český rozhlas i novém knižním rozhovoru s Petrem Šabatou mluví o politice, životě i o tom, co jí dnes nejvíc vadí.
Politika a ztracené ambice
Když Magda Vášáryová v rozhovoru pro Český rozhlas mluvila o době, kdy kandidovala na prezidentku, byla v jejím hlase cítit hořkost. „Poprvé mi začíná být líto, že se to nepodařilo,“ řekla klidně. Pak dodala: „Kdybych bývala byla prezidentka, Slovensko by dnes bylo někde jinde.“
Když se jí moderátorka zeptala, jestli ji manžel Milan Lasica někdy doprovázel při diplomatické práci, odpověděla se smíchem: „Jednou se mnou byl v Tyrolsku, ale viděla jsem na něm, když ho oslovil tyrolský hejtman: Dobrý den, Herr Vášáryová, že mu to došlo.“
O ženské solidaritě ale mluvila ostřeji. „To musíte, paní Lucie, vědět, že vašimi největšími nepřítelkyněmi jsou ženy. Hlavně starší, které mají pocit, že něco zmeškaly a vy ne. Tento nedostatek ženské solidarity způsobuje, že ženy, které se snaží prorazit skleněný strop, to mají o mnoho těžší než muži,“ uvedla pro Radiožurnál.
Z jeviště na ambasádu
Magda Vášáryová začínala jako herečka, ale už tehdy cítila, že v ní je víc než jen hezká tvář z filmového plátna. „Hrála jsem romantické holčičky a vypadala jsem romanticky, ale rozhodně jsem nikdy nebyla romantická,“ řekla otevřeně.
Když jí Václav Havel nabídl místo velvyslankyně, dlouho se nerozmýšlela. „Řekla jsem si, že jo, změním to,“ vzpomíná. Věděla, že na jevišti by ji její schopnost manipulovat s emocemi mohla pohltit. „Lekla jsem se, že když zůstanu v herectví déle, že mě to změní.“
Její vzpomínky na setkání s českými herečkami jsou ale plné vřelosti. „S paní Danou Medřickou jsme se tolik nasmály. Měla těžký život, ale měla i neskutečný smysl pro humor. Nebo Blanka Waleská, která byla trochu švihlá, ale roztomile.“ Tyto ženy podle ní měly „úžasný český černý humor“, jaký na Slovensku nevídala.
Spojit nás může jen nebezpečí
Ve své nové knize Než zmizím, kterou s ní formou rozhovoru vedl šéfredaktor Práva Petr Šabata, se Vášáryová vrací k velkým tématům dneška, tedy geopolitice, Evropě a válce. „Ocitli jsme se zase na území mezi,“ říká. „Což už střední Evropa zažila – po první světové válce, po Mnichovu, po Stalinovi.“
Podle ní dnes znovu čelíme situaci, kdy se ukazuje, kdo má odvahu a kdo hledá výmluvy. Na otázku, co může spojit tak rozdílné národy, odpověděla jasně: „Jedině nebezpečí. A nebezpečí se tady rýsuje aktuálně a hrozivě.“ Připomněla i příklad Jugoslávie, která se za války dokázala sjednotit proti Stalinovi, i když dřív vnitřně krvácela.
Pivečko, mrkev a chybějící hrdost
Když mluvila o Česku, byla možná nejupřímnější. „Je mi trochu líto, že nemáte jako národ více ambicí. Máte tak báječnou minulost, a tím nemyslím jenom české krále, ale myslím tím třeba i Masaryka, Havla, Patočku. Vy přece máte takový intelektuální základ, ale přitom je pro vás nejdůležitější pivečko, mužská panděra, mrkev v zahrádce, prostě klídek, pohoda. Jděte do háje!“
Ačkoliv je výrok ostrý, odráží frustraci ženy, která strávila život mezi kulturou, politikou a diplomacií a vidí, že Češi i Slováci ztrácejí odvahu.Herečka také varuje: „Musíme především vybudovat znovu hrdost občanů, žen i mužů, mladých lidí, na svoji vlast. Jinak budou připraveni vzít do zaječích.“
Zmiňuje i legionáře, kteří bojovali za vznik Československa, a připomíná, že statečnost a odhodlání těchto lidí se zúročily v demokracii. „Vypadalo to jako hloupost – nasazovat někde daleko život za naši svobodu – ale statečnost těchto lidí se zúročila,“ uvedla.
.jpg){kind=link}