V sobotu v kalendáři najdeme Lucii. Jméno, které v sobě nese světlo, ale také jednu z nejznámějších a zároveň nejzáhadnějších pranostik. „Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“ Možná si říkáte, že je to jen povídačka našich babiček. Chyba lávky! Tahle věta v sobě totiž ukrývá fascinující astronomický jev, který nám dává naději, že tma už nebude mít takovou převahu. Alespoň odpoledne.
Přiznejme si, že to brzké stmívání nám na náladě moc nepřidá. Člověk jde z práce a má pocit, že je půlnoc. Jenže právě v sobotu, na svatou Lucii, nastává ten zlomový okamžik. Ačkoliv do zimního slunovratu (a oficiálního prodlužování dne) zbývá ještě týden, něco se na obloze změní. Slunce totiž začne zapadat později!
Zmatek v kalendáři a papežův řez
Kde se ta pranostika vlastně vzala? Musíme se vrátit o pár století zpět. Do roku 1582, kdy papež Řehoř XIII. udělal v kalendáři pořádný průvan. Do té doby totiž svátek svaté Lucie připadal přesně na zimní slunovrat. Byla to ta nejdelší noc v roce. Jenže juliánský kalendář byl nepřesný a zpožďoval se. Papež tedy rozhodl o radikálním kroku, vymazal z kalendáře deset dní.
Díky tomu se slunovrat posunul na 21. prosince, ale Lucie zůstala „trčet“ na třináctém. Lidová moudrost ale přežila. A co je nejzajímavější? Ona platí i dnes, jen z úplně jiného důvodu, než si lidé dříve mysleli. Nejde však o žádnou magii, ale o nebeskou mechaniku.
Odpolední káva už bude za světla
Vysvětlení je prosté, i když trochu technické. Naše planeta totiž neobíhá kolem Slunce po přesné kružnici, ale po elipse. A navíc se v zimě pohybuje rychleji. Výsledkem je, že nejdřívější západ slunce nenastává o slunovratu, ale už teď.
„Pranostika Lucie noci upije, ale dne nepřidá znamená, že bílý den se posouvá směrem k večeru,“ vysvětlil jednoduše astronom Pavel Suchan v rozhovoru pro Rádio Z.
Co to pro nás znamená v praxi? Od soboty už nebude tma padat dříve. Naopak. Každým dnem získáme odpoledne pár cenných minut světla navíc. Rána ale zůstanou temná ještě dlouho, dokonce se budou až do začátku ledna dál zkracovat. Proto ta druhá část: „dne nepřidá“. Celková délka dne se tedy zkracuje, ale ten nepříjemný pocit brzkého večera pomalu mizí.
Bílé postavy a zákaz uklízení
Svatá Lucie ale nebyla jen o astronomii. V lidových tradicích to byla postava, která budila respekt, a možná i trochu strach. Zapomeňte na hodnou světici. Naše prababičky znaly „Lucky“ jako bíle oděné postavy s pomoučenými tvářemi, které kontrolovaly domácnosti. Běda té ženě, kterou Lucka přistihla při draní peří nebo předení!
Dnes už naštěstí nikdo s velkým dřevěným nožem děti strašit nechodí (i když, kdo ví). Z tradice nám ale zůstalo jedno velmi příjemné pravidlo. Na svatou Lucii by se nemělo uklízet, prát ani šít. Takže pokud máte doma nepořádek, s klidným svědomím si ho nechte na jindy. Vždyť to tak chtěly tradice! Raději si zapalte svíčku a užijte si, že odpolední tma začíná pomalu, ale jistě, ustupovat.
