Loňský rok ukázal, že i staré učebnice se mýlí. V Polsku se našly stavby starší než egyptské pyramidy a studenti v USA opravovali stoleté fyzikální rovnice. Věda v loňském roce nehledala senzace, nýbrž praktická řešení, od čisté energie po definici samotné existence. Přinášíme vám sedmičku objevů z loňského roku, které by vám neměly uniknout.
Definitivní konec spekulaci o Matrixu
Jedna z nejpopulárnějších debat posledních let, živená technologickými vizionáři i fanoušky sci-fi, dostala v loňském roce tvrdý zásah. Myšlenka, že náš svět je pouze sofistikovaná simulace, narazila na nepřekročitelnou bariéru logiky. Zatímco starší argumenty z roku 2017 operovaly „jen“ s nedostatkem výpočetního výkonu, loni publikovaná studie týmu z University of British Columbia Okanagan celou debatu posunula na novou úroveň.
Vědci pod vedením doktora Mira Faizala prokázali, že simulace reality je nemožná z principu, nikoliv jen kvůli technickým limitům. Opřeli se o Gödelovu větu o neúplnosti a nealgoritmickou povahu kvantových jevů. Studie dokládá, že žádný počítač, byť sebedokonalejší, nemůže simulovat systém, který obsahuje nepředvídatelné kvantové stavy, v nichž žijeme. Vesmírný počítač by totiž musel být složitější než samotný vesmír. Sen o Matrixu se tak rozplynul v chladné matematické jistotě.
Z odpadků rovnou do nádrže
Zatímco teoretici řešili podstatu bytí, chemici v laboratořích Oak Ridge National Laboratory vyřešili hmatatelnější problém. Představili světu metodu, která by mohla ukončit dobu plastovou. Jejich nový proces chemické recyklace, využívající roztavené soli, dokáže přeměnit běžné plasty přímo na kapalné palivo.
Proces dosahuje neuvěřitelné 95% účinnosti a funguje jako „one-pot“ metoda, tzn. vše probíhá v jednom kroku a za relativně mírných teplotních podmínek. Odpadá tak složité a drahé třídění či energeticky náročné tavení. Z materiálu, který léta dusil oceány a plnil skládky, se stává cenná komodita. Pokud se technologie podaří nasadit průmyslově, plastový odpad přestane být odpadem.
Starší než Cheops
Archeologie loni ukázala, že pro senzace světového formátu nemusíme létat do Egypta. Polští archeologové v červenci oznámili zásadní nález v obci Wyskoć. Odkryli zde dvě masivní megalitické hrobky staré přibližně 5 500 let. Tyto stavby, přezdívané „polské pyramidy“, vybudovali lidé kultury nálevek s nálevkovitými poháry a jsou starší než slavné pyramidy v Gíze.
Objev boří mýty o rovnostářské společnosti v pravěké střední Evropě. Stavby, na které byly použity kameny vážící až deset tun, vyžadovaly pokročilé plánování a organizaci práce. Naznačují existenci mocenských elit, pravděpodobně náčelníků nebo duchovních vůdců, kteří si dokázali podmanit obrovské zdroje. Monumenty jsou navíc orientovány podle světových stran, což svědčí o nečekaných astronomických znalostech našich předků.
Návrat po šedesáti letech
Příroda si občas nechává trumfy v rukávu. V roce 2025 vědecká komunita definitivně potvrdila to, v co doufala expedice biologa Jamese Kemptona. Paježura Attenboroughova, podivuhodný savec kladoucí vejce, kterého svět považoval za vyhynulého od roku 1961, stále žije v odlehlých Kyklopských horách v Indonésii.
Ačkoliv k fyzickému kontaktu a pořízení záběrů z fotopastí došlo již dříve, teprve loni vyšla v odborném tisku studie, která nález verifikovala a popsala. Paježura, pojmenovaná po slavném přírodovědci, je živou fosilií kombinující znaky plazů a savců. „Byl jsem v euforii, celý tým byl v euforii,“ popsal moment nálezu pro BBC News James Kempton. Tento objev dává naději, že i v době masového vymírání druhů dokáže příroda v skrytu přežívat.
Německé slunce na zemi
Energetika má za sebou rok, který se možná bude jednou učit jako zlomový. Ve stelarátoru Wendelstein 7-X v německém Greifswaldu se vědcům podařilo poprvé vytvořit vysokoenergetické ionty helia-3. Použili k tomu metodu cyklotronového ohřevu (ICRH), čímž úspěšně simulovali chování alfa částic, které jsou nezbytné pro udržení termojaderné fúze.
Stelarátory jsou složitější a dražší než známější tokamaky, ale loňský úspěch ukazuje jejich obrovský potenciál pro stabilní provoz. Udržení horkého plazmatu v „magnetické kleci“ je klíčem k čisté energii budoucnosti. Německý experiment dokázal, že jsme schopni kontrolovat i ty nejdivočejší fyzikální procesy, které běžně probíhají jen v nitru hvězd.
Molekulární kroužková zbroj
Tým profesora Williama Dichtela z Northwestern University v lednu loňského roku přepsal pravidla materiálového inženýrství. Představili totiž nový typ polymeru, který svou strukturou připomíná středověkou kroužkovou zbroj. Molekuly nejsou spojeny jen chemicky, ale jsou do sebe mechanicky zaklíněny.
Hustota těchto mechanických spojů dosahuje 100 bilionů na centimetr čtvereční. Výsledkem je materiál, který je lehký, ale zároveň extrémně odolný vůči nárazům a trhání. Dokáže rozptýlit kinetickou energii mnohem efektivněji než současné kevlarové vesty. Tento objev otevírá dveře k výrobě nezničitelných ochranných pomůcek nebo superodolných dílů pro kosmický průmysl.
Studentka, která zahanbila inženýry
Někdy je potřeba čerstvý pohled, aby se vyřešil stoletý problém. O ten se loni postarala studentka Divya Tyagi z Penn State University. Ve své práci se zaměřila na aerodynamický problém definovaný Hermannem Glauertem už před sto lety. Inženýři celá desetiletí používali zjednodušené numerické modely, ona však pomocí variačního počtu nalezla přesné analytické řešení.
Její rovnice umožňují mnohem přesněji modelovat chování větrných turbín a síly působící na listy rotoru. V praxi to znamená, že úpravou designu na základě těchto výpočtů lze zvýšit efektivitu elektráren. I zdánlivě malé procento navíc znamená v globálním měřítku obrovské množství čisté energie.
Co nás čeká letos? Vědci předávají otěže robotům
Jestli byl rok 2025 o velkých objevech, rok 2026 bude o brutální rychlosti. Umělá inteligence totiž v těchto dnech definitivně přestává být jen nástrojem, který vám napíše e-mail nebo shrne poradu. Letos se očekává nástup „samořídících laboratoří“, kde roboti řízení algoritmy navrhují a testují nové materiály či léky 24 hodin denně, bez přestávky na kávu.
V biologii se posouváme od čtení k psaní, generativní modely už nebudou jen předpovídat struktury bílkovin, ale rovnou navrhovat zcela nové, v přírodě neexistující molekuly na míru. A energetika? Tam AI přestane jen simulovat a začne přímo řídit nestabilní plazma v reaktorech, což nás může posunout k fúzní energii. Na druhé straně také sílí obavy z bezpečnosti a katastrofické scénáře z Terminátora nabírají opět na síle.
