Je to definitivní. Po více než padesáti letech, kdy se lidstvo dívalo na Měsíc jen ze zemského povrchu, začíná nová éra. NASA dokončila klíčové opravy na raketě SLS a potvrdila termín výjezdu na startovací rampu. Pokud vše půjde podle plánu, už v únoru se čtveřice astronautů vydá na historickou misi Artemis II. Na palubě lodi Orion bude i Christina Koch, která se stane první ženou v historii, jež opustí bezprostřední okolí Země.
Rok 2026 se do vesmírných kronik zapíše tlustým písmem, i když k samotnému dotyku s lunárním povrchem nedojde. Inženýři v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě hlásí hotovo a připravují se na přesun rakety z montážní haly. Pokud vše klapne, už v únoru odstartuje mise, která má jediný, ale kritický cíl. Ověřit systémy lodi Orion v reálném provozu s lidmi na palubě. Na přistání si musíme počkat až na misi Artemis III, protože lidstvo zatím nemá hotový přistávací modul.
Jen se podívat a zpátky domů
Mnoho lidí žije v domnění, že jakmile raketa odstartuje, automaticky se přistává. Realita mise Artemis II je ale prozaičtější. Jde o takzvaný oblet. Posádka se dostane do blízkosti Měsíce, obkrouží ho a využije jeho gravitace k návratu na Zemi. Jde o manévr zvaný „free return trajectory“. Pokud by selhaly motory, fyzika by loď sama poslala zpět k modré planetě.
Lori Glazeová, zastupující přidružená administrátorka NASA, vysvětlila aktuální stav příprav jasně. „Blížíme se k Artemis II, výjezd na rampu je doslova za rohem,“ citovala ji agentura NASA v tiskové zprávě. Zároveň ale zdůraznila to podstatné, co definuje celou misi. „Máme před startem ještě důležité kroky a bezpečnost posádky zůstává naší nejvyšší prioritou při každém z nich, jak se blížíme k návratu lidstva na Měsíc.“
Právě slovo bezpečnost je zásadní k pochopení, proč se nepřistává. Loď Orion musí prokázat, že její systémy podpory života udrží čtyři lidi naživu po dobu deseti dnů v hlubokém vesmíru. Astronauti budou zkoušet manuální řízení, komunikaci a odolnost tepelného štitu při návratu do atmosféry rychlostí přesahující 30 tisíc kilometrů v hodině.
Proč se nejde na povrch?
Odpověď je bolestivě jednoduchá. Nemáme čím. Zatímco nosná raketa SLS a loď Orion jsou připraveny, přistávací modul (HLS – Human Landing System) existuje zatím spíše v divokých snech Elona Muska a na rýsovacích prknech inženýrů. NASA si pro přistání (plánované až na misi Artemis III) objednala upravenou verzi lodi Starship od SpaceX. A ta zatím není hotová, natož certifikovaná pro lidi.
Historická posádka
I bez přistání půjde o milník. V lodi Orion budou sedět velitel Reid Wiseman, pilot Victor Glover, Kanaďan Jeremy Hansen a Christina Koch. Právě Christina Koch se stane první ženou, která opustí oběžnou dráhu Země a uvidí Měsíc z bezprostřední blízkosti. Je to symbolický posun od éry Apolla, která byla čistě mužskou záležitostí.
Posádku čeká tvrdá práce. Nejde o kochání se výhledem. Hned po startu, ještě na vysoké oběžné dráze Země, proběhnou kritické testy podpory života. Teprve až řídící středisko v Houstonu potvrdí, že vše funguje na sto procent, zažehne se motor pro let k Měsíci.
Únorový termín platí
NASA po dokončení oprav, které zahrnovaly výměnu ohnutého kabelu v systému ukončení letu a opravu ventilů, cílí na únor. Startovací okno se otevírá 6. února. Vše teď závisí na generální zkoušce plánované na konec ledna. Při ní se do rakety načerpá 700 000 galonů paliva a pojede se odpočet nanečisto.
Pokud se v únoru skutečně odlepí od země, půjde o vzkaz světu. Spojené státy jsou zpět ve hře o hluboký vesmír. A i když se astronauti povrchu nedotknou, připraví půdu pro ty, kteří přijdou po nich.
