Už v úterý oslaví devětasedmdesáté narozeniny muž, jehož tvář i knír zná snad každý, kdo miluje české komedie. Ladislav Gerendáš, nezapomenutelný hoteliér ze Tří veteránů nebo zrádný Kocour z pohádky S čerty nejsou žerty, se však z veřejného života úplně stáhl. Zjistili jsme, proč dal přednost samotě v Karlových Varech před září reflektorů a proč vlastně zůstal starým mládencem.
Útěk ke kořenům
Zatímco mnozí jeho kolegové se drží zuby nehty v Praze, aby byli blízko hereckým štacím, Gerendáš udělal pravý opak. Sbalil kufry a vrátil se tam, kde to všechno začalo, do rodných Karlových Varů. A vypadá to, že mu svět showbyznysu vůbec nechybí.
„Vrátil jsem se ke kořenům. Je ze mě konečně zase normální občan, který mluví pouze do občanských záležitostí. Ty mě zajímají,“ svěřil se oslavenec pro web Prima Ženy. Dnes už si prý jen občas foukne do trubky pro radost a sepisuje vtipné básničky. Na velké návraty to nevypadá, dokonce odmítl i výroční akce svých bývalých kapel. „Nebyl jsem tam, i když mě zvali. Co bych tam dělal?“, okomentoval svou neúčast na výročí Banjo Bandu pro týdeník Sedmička.
Vybíral, až přebral?
Je to až k nevíře, ale tento charismatický muzikant a herec se nikdy neoženil. Přitom o ženy nouzi rozhodně neměl! V dobách největší slávy, kdy řádil s Ivanem Mládkem, to prý bylo hodně divoké. „Holky za námi chodily do šatny, nedalo se tomu ubránit. Úplně ctný teď nejsem, ale stárnutím to přece jen trochu utichá,“ zavzpomínal s nostalgií pro Sedmičku.
Proč tedy nikdy nedošel k oltáři? Sám to bere s humorem a přiznává, že chyba byla možná v jeho náročnosti. „Celý život jsem si ženy vybíral, až jsem přebral. A teď je ze mě starý dědek,“ řekl bez obalu pro deník Blesk. Dokonce se srovnává s největším českým slavíkem. „Asi jsem si za vzor vzal Karla Gotta. Ten také miloval ženy celý život a ženil se dost pozdě, až v 68 letech,“ dodal se smíchem.
Samota jako lék
Mnoho lidí se děsí stáří o samotě, ale Ladislav Gerendáš si to nemůže vynachválit. Doma si vládne sám a evidentně mu to svědčí. Když se podívá na své vrstevníky, má pocit, že vlastně vyhrál.
„Někdo se samoty bojí, ale mně prostě vyhovuje. Když máme třídní sraz, jsou ostatní spolužáci už rozvedení, někteří i víckrát, a já jediný svobodný,“ vysvětlil svůj pohled na věc. Jediná obava, která ho občas přepadne, je čistě praktická. „To je možná jediná věc, která mě trochu trápí. Kdo mi udělá čajíček, až jednou nebudu moct ráno vstát z postele,“ přiznal upřímně.
Pane Uhlíři, podepište se mi!
I když žije v ústraní, lidé ho na ulici stále poznávají. Nebo si to alespoň myslí. Často totiž dochází k úsměvným omylům, kdy si ho pletou s jiným slavným „brýlatým“ hudebníkem.
„Někdo mě občas i tady zastaví a spustí – pane Uhlíři… A slyšel jsem, že jemu už taky řekli pane Gerendáši,“ směje se herec situacím, které mu život přináší. Nutno říct, že oba pány spojuje nejen hudební talent, ale i ten nezaměnitelný knír a brýle. Ladislava Gerendáše si diíváci mohou připomenout například ve filmu Lotrando a Zubejda, kterou uvede ČT1 26.12. ve 14:00.
