Slovní zásoba se mění rychleji, než si připouštíme. Zatímco do běžné mluvy suverénně pronikají anglicismy a technologické zkratky, původní české výrazy tiše umírají v zaprášených knihách a vzpomínkách pamětníků. Přitom nejde jen o jazyk, ztrácíme tím i kontakt s historií a každodenním životem našich předků. Vyzkoušete si náš kvíz a zjistěte, zda byste se vůbec domluvili v obchodě nebo v kuchyni před sto lety.
Když slova vypráví příběhy
Jazyk je živý organismus. Některá slova přirozeně stárnou a odcházejí do propadliště dějin spolu s předměty, které označovala. Typickým příkladem je slovo apatyka. Dříve šlo o zcela běžné označení pro lékárnu, kde se léky nejen prodávaly, ale často i přímo připravovaly. Dnes tento výraz přežívá spíše v lidových rčeních. Pokud někomu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Tímto příslovím naši předkové s jistou dávkou škodolibosti komentovali počínání méně bystrých jedinců. Vlastně tím říkali, že rozum se zkrátka koupit nedá ani v obchodě s léčivy.
Podobně mizí i znalost starých rčení, která často používáme mechanicky bez pochopení původního významu. Všichni známe pohádkovou píseň, kde rádcové „kují pikle“. Slovo pikle přitom původně označovalo intriky, pletichy nebo úklady. Pokud s někým kujete pikle, v podstatě proti někomu připravujete spiknutí. Jedna z teorií dokonce uvádí, že výraz má původ v názvu bodné zbraně, kterou bylo možné snadno skrýt pro zákeřný útok. Jazyk tak v sobě konzervuje i poměrně drsné reálie dřívějších dob.
Dalším krásným příkladem je spojení „drát peří“. Dnešní generace si pod tím možná představí nějakou technickou činnost s dráty. Ve skutečnosti sloveso drát znamená rozdírat, strhávat či škubat. Na venkově šlo o důležitou společenskou událost. Ženy se za dlouhých zimních večerů scházely, aby ručně strhávaly měkké části peří od tvrdých brků, kterými se plnily duchny. Kdo nezažil draní peří, přišel o spoustu drbů a historek, které se u této monotónní práce vyprávěly.
Ztraceno v mírách a váhách
Kapitola sama pro sebe jsou historické měrné jednotky. Dnes automaticky počítáme v gramech a litrech. Naše prababičky ale operovaly s úplně jinou matematikou. V receptech se běžně objevoval žejdlík, lot nebo libra. Například vídeňská libra, která se používala i u nás, vážila zhruba 560 gramů. Pokud byste chtěli upéct koláč podle kuchařky z 19. století, bez převodní tabulky byste pravděpodobně skončili s nepoživatelnou hmotou. Zmíněný žejdlík představoval objem přibližně 0,35 litru, což odpovídalo většímu hrnku.
Některá slova nás matou svou podobností s dnešními významy. Vezměme si slovo kapka. Dnes je to pro nás neurčité malé množství tekutiny. V lékárenství šlo však o naprosto přesnou měrnou jednotku s hodnotou 0,05 mililitru. I výraz špetka měl svá pravidla. Nešlo o náhodné množství, které naberete mezi prsty, ale v rakousko-uherském systému to odpovídalo přesně 1,458 gramu. Přesnost našich předků byla v mnoha ohledech fascinující a v přímém rozporu s představou, že se dříve vařilo jen tak od oka.
Krásná a zapomenutá slova najdeme i v naší literární klasice. Karel Jaromír Erben v Kytici používá výraz vari. V baladě Vodník matka křičí: „Vari od našeho prahu, vari pryč, ty lstivý vrahu…“. Jde o důrazné citoslovce, které funguje jako výhružná pobídka k odchodu. Dnes bychom řekli prostě „zmiz“ nebo „vypadni“, ale uznejte sami, že staročeské vari má v sobě mnohem větší dramatičnost a naléhavost.
Kvíz: Jak dobře znáte řeč našich předků?
1. Co znamená slovo „capouch“?
A) Druh staročeského pečiva
B) Vývod kouře z kamen do komína
C) Část koňského postroje
D) Nádoba na vodu
2. Co je to „krokev“?
A) Zahnutá hůl pro pastýře
B) Trám ve střešní konstrukci
C) Nástroj na měření látek
D) Ozdobná spona na plášť
3. Když se řekne „arkýř“, o co se jedná?
A) Krytý výstupek z budovy
B) Druh vojenské přilby
C) Nástroj na drcení obilí
D) Spodní část mlýnského kola
4. Co si představíte pod pojmem „ošlejch“?
A) Druh cibule
B) Rychlý úder dlaní
C) Zbytky slámy po vymlácení
D) Starý hudební nástroj
5. Co je to „cerbulát“?
A) Druh uzeniny
B) Slavnostní vojenský kabát
C) Úřední listina s pečetí
D) Nástroj na čištění komína
6. K čemu se v kuchyni používala „vyzina“?
A) K zahušťování omáček místo mouky
B) Jako želírovací prostředek
C) K barvení látek na červeno
D) Jako náhražka drahého koření
7. Jakou barvu má „vraný“ kůň?
A) Hnědou
B) Bílou s černými skvrnami
C) Černou
D) Rezavou
8. Co znamená slovo „rynek“?
A) Tržiště nebo náměstí
B) Rychlý tanec
C) Okraj lesa
D) Panský rybník
9. Kdo to byl „primas“ na vesnici?
A) Hlavní hudebník v kapele
B) První syn sedláka
C) Představený obce
D) Místní farář
10. Co je to „kamizola“?
A) Krátký kabát, často součást kroje
B) Dlouhá noční košile
C) Druh dámského klobouku
D) Plátěná zástěra
11. Co se děje, když vás někdo „verbuje“?
A) Chce vám prodat zboží
B) Najímá vás k vojsku
C) Zve vás k tanci
D) Žádá vás o ruku
12. Co je to „kalamajka“?
A) Starý lidový tanec
B) Druh husté polévky
C) Nádoba na inkoust
D) Hlučná hádka
Vyhodnocení:
1B, 2B, 3A, 4A, 5A, 6B, 7C, 8A, 9C, 10A, 11B, 12A
0–3 body: Bída s nouzí. Vaše prababička by nad vámi zlomila hůl a poslala vás drát peří, abyste se něčemu přiučili.
4–6 bodů: Průměrný výkon. Něco jste pochytili z pohádek, ale v reálném životě 19. století byste byli za exoty.
7–9 bodů: Slušná práce. Je vidět, že čtete klasiky nebo dáváte pozor u starých českých filmů. V apatyce byste se neztratili.
10–12 bodů: Gratulujeme, jste chodící encyklopedie. Ovládáte jazyk předků lépe než většina dnešní populace a zasloužíte si uctivé smeknutí klobouku.
Pokud máte náladu na více hádanek, zkuste naše další kvízy:
- Kvíz: Slovenská slova, která zní povědomě, ale matou i rodilé Čechoslováky
- Kvíz: Odpovíte správně na známé chytáky ze školy?
- Kvíz: Co si pamatujete o druhé světové válce?
- Retro kvíz: Předměty a hračky z dob ČSSR
- Kvíz: Dějepis z osmé třídy dá zabrat i dospělým. Otestujte si své znalosti
- Kvíz pro milovníky českého filmu. Otestujte si, jak dobře znáte hlášky z českých komedií
A další kvízy ZDE.
