Tradice domácí výroby, zlepšování nebo kompletního „udělej si sám“ rozhodně není jen záležitostí minulého režimu. Kutění a kutilství nás provází po celou naši historii a ani po revoluci nezmizelo. O tom svědčí letitá popularita pořadu Receptář prima nápadů a jeho moderátora Přemka Podlahy. Za socialismu se o něj starali hlavně chataři a chalupáři – i kvůli chronickému nedostatku zboží.
Od hobby k nutnosti
Tvořit, vyrobit, opravit, upravit, zužitkovat, obnovit, udělat na míru. Tohle všechno definuje věčnou zálibu mnoha lidí bez ohledu na věk. Celá subkultura kutilů, stejně jako návody na výrobu rádia či další nástroje, u nás existovala už za první republiky. „Lidé mají pořád tendenci něco dělat, vyrábět, tvořit a trávit tak volný čas smysluplně,“ říká pro i60 Petr Gibas ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
To, co bylo koníčkem a občasným výstřelkem, se však po únoru 1948 stalo kolikrát holou nutností. Ekonomika režimu totiž selhávala v dodávání i nejběžnějšího zboží, nemluvě o technice.
Dílny na chalupě
Zatímco ženy se šití a dalším rukodělným pracím mohly doma věnovat celkem pohodlně, pro pány a jejich nářadí se stávaly útočištěm právě chaty. Šlo navíc o malý kousek soukromé svobody tehdejšího obyvatelstva celkově. Práce se přitom neomezovala jen na dřevo, hřebíky a kladivo, jak by si možná někteří představili.
Amatérské výrobě, opravám nebo zlepšování dominovaly dle Deníku sekačky na trávu, nabíječky na autobaterie, cirkulárky, rychlovařiče nebo elektrické svářečky. Domácí produkce tak nahrazovala i běžný servis, v otázce technologických možností dosahovali kutilové vynikající úrovně.
Kritický nedostatek
Protože se socialistické hospodářství neřídilo zákonem poptávky a nabídky, právě v takových dílnách vznikalo jednoduše to, co chybělo na pultech. V nabídce „imperialistického“ Západu byly přitom takové spotřebiče zcela běžné.
Stejně jako se dámy v práci někdy doslova praly o vzácnější látky nebo formáty na střih šatů, sháněli kutilové horko těžko materiál nebo díly. Mnoho věcí nemohl běžný občan koupit vůbec. Jako v jiných oblastech i zde existovaly podpultovky, vynášení z podniků nebo výměna za protislužby. Tehdejší evidence byla zaprvé „volnější“, zadruhé byl prakticky každý přístupný protislužbám.

Nick Slaughter vyměnil culík za šediny. Rob Stewart z Vražedného pobřeží zestárl, šarm mu ale zůstal
Kutilové současně prokazovali obrovskou dovednost ve využití součástek „outside the box“, tedy odlišným způsobem, než zamýšlel výrobce. Dnes se o takové použití dělí například známý švédský prodejce nábytku, kterému zákazníci posílají tisíce fotografii toho, jak odlišně využili jeho nábytek.
Po revoluci a dávno před ní
Pořad Receptář moderovaný Přemkem Podlahou byl uveden ještě před sametovou revolucí, konkrétně v lednu 1987. Pro kutily to byl dar z nebes. Přinesl obrovskou zásobu nových nápadů a hlavně možnost prezentace i výměny. Obsáhl dům i zahradu, opravu, úpravy, tvorbu zcela nových kusů.
Podlahovi přitom ležel v šuplíku dlouhých 17 let, Československá televize nejevila o takový projekt dlouho zájem. O jeho popularitě svědčí i množství parodií, například legendární silvestrovská scénka Zdeňka Izera a Marka Dobrodinského s opékáním buřtů.
Nejde o český fenomén
V obecné rovině nutno dodat, že kutilství jako takové je staré jako průmyslová revoluce. Přestože mají tedy Češi nepochybně „zlaté ručičky“, nejsme jedineční. Do Evropy se kutění dostalo z USA a pro tržní nedostatek se mu dařilo právě v zemích Východního bloku.
„Podle historických studií se kutilství objevuje v USA v 19. století. Na přelomu 19. a 20. století se proměňují způsoby práce, vzniká volný čas, mění se pojetí soukromého a veřejného, emancipují se ženy a mění se genderové role. Žena tradičně pečovala o domácnost, zatímco veřejná sféra byla mužská záležitost. Tohle se s emancipací radikálně mění. Objevují se takzvaní „handymen“, američtí kutilové,“ shrnuje antropolog Petr Gibas pro Material Times.

Oficiálně potvrzeno: Wednesday dostane třetí řadu
Zdroje: Deník, i60, MaterialTimes, Youtube