Uplynulo osmnáct let od chvíle, kdy náhodně zachycený signál dětské chůvičky odhalil jeden z nejděsivějších případů týrání dětí v historii české kriminalistiky. Kuřimská kauza otřásla zemí a dodnes vyvolává otázky, na které neexistují jednoznačné odpovědi. Všichni odsouzení jsou dnes na svobodě, někteří s novou identitou.
Obraz z chůvičky, který spustil lavinu
Vše začalo 7. května 2007 v Kuřimi, kde jeden ze sousedů omylem naladil záběry z cizí elektronické chůvičky. Na monitoru se objevilo nahé dítě s rukama a nohama svázanýma, jak jí jídlo ze země. „Měl svázané nohy a ruce. Jedl jídlo, které bylo rozsypané po zemi,“ popsal tehdy svědek pro CNN Prima NEWS. Policie po ohlášení události zjistila, že jde o systematické týrání dvou malých chlapců, Jakuba a Ondřeje, které spáchaly jejich matka Klára M., její sestra Kateřina M. a další osoby.
Co se v Kuřimi odehrávalo
Vyšetřování ukázalo, že v domě v Kuřimi docházelo k dlouhodobému fyzickému i psychickému týrání dvou malých chlapců. Klára M., matka obou dětí, je podle soudu svazovala, zamykala do klecí a vystavovala hladu i bití. Na činech se podílela i její sestra Kateřina M. a několik dalších osob, které byly součástí zvláštního společenství ovlivněného náboženskými představami a vírou ve „Světlo“.
Znalecké posudky potvrdily, že motivem nebyla snaha chlapce zabít, ale jejich „očista“ a zlomení vůle, aby mohli být podle členů skupiny „vysvobozeni“. V rámci těchto praktik se do rodiny vetřela i Barbora Š., která vystupovala jako dívka Anička, dítě, o něž se mají ostatní starat a chránit ho jako vyvolenou bytost. Ve skutečnosti šlo o dospělou ženu, která dokázala své okolí přesvědčit, že je obětí i duchovním poslem zároveň.
Atmosféra v domě se postupně změnila v uzavřený svět podřízenosti a strachu. Lidé, kteří s Barborou udržovali kontakt, byli přesvědčeni, že pomáhají naplnit vyšší plán. Týrání dětí tak nebylo jen důsledkem krutosti, ale také výsledkem slepé víry, manipulace a psychologického ovlivnění, které vyústilo v jeden z nejtemnějších případů novodobé kriminalistiky.
Dvojí život Barbory Š.
Barbora Š. se na podzim roku 2005 podle svých zápisků připravovala na přeměnu v Aničku. „Musím něco vymyslet s tou vizáží. Oni nejsou blbí,“ napsala si tehdy. Držela hladovky, hubla a plánovala plastické zákroky, aby vypadala jako dítě. Po odhalení v Česku uprchla do Norska, kde se vydávala za třináctiletého chlapce Adama.
Podle vyšetřovatelů i psychologických posudků nešlo o člověka s duševní poruchou, ale o osobnost s výraznými manipulativními rysy. Odborníci ji popsali jako člověka s histriónskou poruchou osobnosti, který „má silné sklony k manipulativnímu chování a vyžaduje pozornost okolí“.
V roce 2008 soud poslal za mříže šest lidí. Klára M. dostala devět let, její sestra Kateřina deset. Barbora Š. odešla s nejnižším trestem pěti let. Všichni si tresty odpykali a dnes žijí na svobodě. „Za všechno může něco nebo někdo, ale nám to pořád není jasné,“ uvedl tehdy její obhájce Richard N. pro soudní záznamy.
Náboženské motivy a vliv Hnutí Grálu
Z vyšetřování vyplynulo, že část osob kolem Barbory Š. měla vazby na náboženské hnutí Grálu, které v minulosti vedl její otec Josef Š. Znalci potvrdili, že vznikla odštěpená skupina s výraznými prvky fanatismu. Barbora v jednom ze svých zápisků napsala: „Světlo ukazuje cesty, ale je na Jeho věrných, aby je na Zemi provedli.“
Znalec z oblasti religionistiky později uvedl, že „některé osoby byly ve značné míře ovlivněny autoritativní osobou s manipulativním chováním“. Právě v tomto prostředí podle vyšetřovatelů vznikl plán vytvořit falešnou identitu dítěte, kterou měla Barbora ztělesnit. Týrání chlapců se tak stalo tragickým vedlejším důsledkem této ideologie.
Život po propuštění a nový mediální zájem
Po propuštění z vězení se Barbora Š. zdržuje na neznámém místě. Podle Reflexu žije pod jiným jménem, oficiálně v rámci programu resocializace, kde je pod dohledem psycholožky a musí se pravidelně hlásit příslušným úřadům. Reálně však podle novinářů našla zázemí u M. Ř., který s ní byl již během jejího pobytu v Norsku.
Na svobodu se postupně dostali i ostatní aktéři případu. Klára M., matka týraných chlapců, byla z vězení podmínečně propuštěna v roce 2013. Její sestra Kateřina M., která podle soudu organizovala většinu činů a řídila ostatní, vyšla z vězení o rok později. Společně s nimi získala podmínku i Hana B., známá jako teta Nancy, jež se podílela na dohledu nad dětmi v Domě dětí a mládeže Paprsek.
Dva chlapci, kteří byli oběťmi týrání, vyrostli a dnes vedou civilní život. Podle reportáže ČT24 z roku 2017 tehdy žili u svých prarodičů a udržovali kontakt s matkou. Otec, jemuž byli krátce svěřeni do péče, byl později odsouzen za zpronevěru peněz, které měly dětem náležet jako odškodné.
Kuřimská kauza vedla i k zásadním změnám v zákonech a praxi ochrany dětí. Od roku 2009 platí takzvaný náhubkový zákon, který posílil ochranu soukromí obětí a zakázal zveřejňování jejich osobních údajů v médiích. Počet nahlášených případů týrání dětí od té doby roste, což odborníci považují za pozitivní důsledek vyšší citlivosti společnosti k podobným případům.
