Zpěvák skupiny Rybičky 48 Kuba Ryba ve čtvrtek oslaví dvaačtyřicáté narozeniny. Doba divokých hudebních večírků je u něj z velké části minulostí a dnes dává přednost rodinnému klidu uprostřed přírody. Teprve před měsícem se navíc radoval z narození druhého potomka. Kolem společenského dění ale po špičkách rozhodně našlapovat nehodlá a velmi hlasitě se staví za svobodu slova.
Z Jihlavy rovnou na festivalové pódium
Začátkem letošního července jeho rodina přivítala dalšího člena. Manželka Dominika přivedla po velmi náročném pětadvacetihodinovém porodu na svět druhého chlapce. Novopečený otec neskrýval obrovský obdiv k její síle a odhodlání. Radostnou událost doprovázel pořádně adrenalinový přesun. Ryba měl totiž s jeho kapelou Rybičky 48 v plánu vystoupení na festivalu Pekelný ostrov v Holýšově a jeho účast visela na vlásku.
Vše nakonec dobře dopadlo a po necelých dvou hodinách strávených s novorozeným synem vyrazil z Jihlavy rovnou za fanoušky. „Celou cestu jsem probrečel radostí,“ svěřil se hudebník na sociálních sítích s tím, že prvorozenému Lemmymu přibyl mladší bratr. Zpěvák ocenil hlavně možnost vychovávat své děti ve světě svobodných názorů a volného cestování.
Vysněná hájenka poskytuje absolutní klid
Perfektní rodinné zázemí našli manželé v hájence nedaleko lesa. Vhodné místo splňující dojezdovou vzdálenost do půl hodiny od původního domova hledali dlouhých šest let. Rozhodnutí o koupi pak podle hudebníka padlo během pouhých tří minut. Původní majitel se stěhoval za vnoučaty a zanechal rodině objekt vyžadující kompletní novou střechu i další úpravy.
Nový pán domu se ihned pustil do práce a pozemek pečlivě oplotil kvůli bezpečnosti svých čtyř psů. Nechal na zakázku vyrobit sloupky s bránou a sám pak všechny dřevěné části natíral. Ke svým čtyřicátinám dostal od rodiny obrovský indiánský totem od Matěje Homoly ze skupiny Wohnout. Na rozlehlé zahradě také vyčistili starou studnu připomínající pohádku o Sněhurce a prvnímu synovi tam hrdý otec zasadil vlastní dub.
Cesta ven z bludného kruhu panických atak
Dnešní pohodě předcházelo nesmírně náročné období plné závažných zdravotních komplikací. Od osmnácti do dvaatřiceti let žil Ryba na plný plyn a přemíra alkoholu i návykových látek si u něj vybrala daň v podobě velmi těžkých panických atak. Během jednoho z vyčerpávajících záchvatů mu spadl koutek a ztratil schopnost mluvit. V tu chvíli byl skálopevně přesvědčený o probíhající mozkové příhodě.
„Když jsem třeba vstával, tak jsem zavrávoral a myslel si, že mám nízký nebo vysoký tlak,“ popsal těžké chvíle. Jindy ho zase přepadl silný pocit infarktu na zcela běžné procházce se psem. Z nejhoršího mu pomohla západní medicína v kombinaci s cílenou meditací. Úplný konec léků pak přineslo až pravidelné otužování v zinkové vaně přímo na zahradě a dlouhé zimní túry nalehko.
Ostrá kritika mlčících kolegů z branže
Veřejné dění nenechává zpěváka chladným ani v současnosti. Velmi mu vadí přístup mnoha umělců volících mlčení k důležitým společenským tématům z pouhé obavy před ztrátou sledujících. Umělci podle něj často v soukromí vyjadřují kritické postoje, ale na veřejnosti chtějí působit dokonale neutrálně.
Lidé navíc často podléhají politikům nabízejícím jednoduché odpovědi na velmi složité otázky. Frontman kapely to trefně přirovnává k obyčejnému párku na nádraží. Všichni prý tuší absenci skutečného masa, ale stejně si ho koupí. Demokracie podle něj potřebuje neustálou aktivitu slušných občanů. Z toho důvodu se velmi hlasitě zastává nezávislých novinářů.
