Celé čtyři dny pracovali tesařští tovaryši, aby připravili vhodné kulisy. Na Staroměstském náměstí vzniklo šestnáct metrů dlouhé a stejně široké „jeviště“. Tribuny měly křesla pro soudce, nastal 21. červen léta Páně 1621. Tak probíhaly přípravy na tzv. Staroměstskou exekuci, známou také jako „poprava 27 českých pánů“.
Nepřesnost v názvu
Technicky šlo o hromadnou a příkladnou popravu dvaceti sedmi vůdců stavovského povstání. Reálně tam však „páni“ byli pouze tři, dále bylo popraveno sedm rytířů a sedmnáct měšťanů. Exekuce se stala nebývale krutou tečkou (což byl ovšem cíl) za událostmi, jejichž počátek byla třetí pražská defenestrace z 23. května 1618. Koncem sledu věcí byla porážka stavovských armád ve slavné bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620.
Problém soudu
Jedním z hlavních problémů celé popravy bylo sestavení soudního tribunálu. Nikdo totiž nechtěl dotyčné soudit, odmítli to i Slavata s Martinicem, dodnes známí úředníci a oběti defenestrace. Všichni žádali císaře, aby na ně tento úřad nevkládal.
Jejich důvody byly primárně vztahy s obviněnými i strach z veřejného mínění. Předsedou soudu se tak nakonec stal Karel z Lichtenštejna, zástupcem Adam z Valdštejna. Komise následně vynesla 51 rozsudků, vesměs ortely smrti.
Císařské podpisy
Ferdinand II. nad nimi probděl celou noc, nakonec podepsal 43 z nich, u části však poskytl odklad. Verdikty byly oznámeny 19. června v soudní síni Pražského hradu. Nikdo nevěděl nic jistě, všichni zúčastnění však očekávali trest nejvyšší. Změna rozsudku pro šestnáct z nich tak byla velkým překvapením.
Například Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu se o milosti dověděl až na popravišti, těsně před dopadem katova meče. Na druhé straně zbytek čekal do poslední chvíle na podobný zásah osudu. Marně.
Krvavé představení
Protože měla poprava krom vyhovění liteře zákona také odstrašující účel, jednalo se skutečně o představení. V pět hodin ráno 21. června tak na postavené popraviště vystoupil jako první Jáchym Ondřej Šik. S modlitební knihou poklekl na připravené černé sukno. Nato vykonal svou práci proslulý kat Jan Mydlář a hraběcí hlava se odkutálela pryč.
Ulice: Svatba zvrhne! Nervózní Lumír, útěk od oltáře i nečekaný tajemný host
Tělo šlechtice bylo zabaleno do onoho sukna a odneseno. Pak přišlo nové sukno a mohl vystoupat další na smrt odsouzený. Z jinak běžně provedených poprav se tak stal skutečný „rituál“, který se měl zapsat do pamětí všech přítomných. Schůzku se smrtí (jak by řekla Agatha Christie) tu měli tři páni, sedmero rytířů a sedmnáct měšťanů.
Meče a špalky
Na základě filmové produkce i různých vtipů si středověkou popravu spojujeme hlavně se sekerou a špalkem, na který odsouzený položí hlavu. Tady však nebylo nic z toho. Popravovalo se totiž výlučně mečem, špalky sloužily jen k sekání rukou. Setnutí hlavy se navíc podobalo spíš střelení do hlavy. Odsouzenec poklekl, vztyčil hlavu a tu mu kat usekl zezadu vodorovným pohybem ve výši ramen. Žádná Hra o trůny s horním obloukem.
Jana Jesenia, ideologického vůdce povstání, připravil kat o jazyk, pak sťal a rozčtvrtil. Na konec procesu oběsili zbývajících patnáct měšťanů, takže si popravčí trochu odpočinul.
Katův plat a provazy
Jan Mydlář byl opravdu profesionál, takže nikdo z odsouzených netrpěl. Všem byla hlava oddělena jediným úderem, což se projevilo i na jeho platu. Popravčí si za celou věc naúčtoval 584 kop míšeňských grošů, za což se tehdy dal v hlavním městě koupit dům. Současně byl Mydlář velmi prozíravý a připravil si hned čtvero čepelí. Počítal s otupováním a také nemožností je nabrousit.
Hrůzný výjev, který v našich dějinách nemá obdoby, trval cca čtyři hodiny. Dvanáct hlav sundali z ochozu mostecké věže až saské oddíly. Bylo to o dekádu později.
Čtvrteční Ulice: Sářina omluva, Anežčina nespokojenost, nečekaná omluva a návrat Běty
Zdroje: Wikipedia, StoPlusJednicka, NasRegion, KudyZNudy
