Zatímco my jakožto lidé běžně řešíme, co si dát v práci k svačině, umělá inteligence mezitím tiše mění pravidla celé hry. Podle nedávného průzkumu Pew Research Center se během příštích dvaceti let dramaticky promění podoba trhu práce. A ne všichni z nás v tom novém světě najdou pracovní místo.
Profese, které čeká digitální rozklad
Nejohroženější jsou ty role, kde se opakuje rutina jako na běžícím páse – a AI to zvládne rychleji, levněji a bez stížností na šéfa. Pokladní, novináři, dělníci a programátoři – tady už se nediskutuje o tom „jestli“, ale „kdy“.
Až 75 % odborníků i běžné veřejnosti očekává, že pokladní během dvaceti let úplně vymizí a normou se stanou samoobslužné systémy. Novináři také nemají na růžích ustláno – AI zvládne bleskově generovat zprávy, přepisovat tiskovky a dělat základní rešerše. Jak trefně poznamenal jeden respondent: „To, co AI dnes píše, jsme my kdysi odevzdávali jako redakční minimum.“
Stejně tak jsou na odstřel programátoři základní úrovně. AI dnes už umí nejen doplňovat kód, ale rovnou navrhovat celé funkční části aplikací. A co operátoři ve výrobě a dělníci? Roboti jim už dnes v mnoha továrnách zabírají místo – nebaví se u práce s kolegy, nestávkují, plní normy a nechodí na nemocenskou.
Říkáte si, že se to nemůže stát? Stejně tak si to kdysi mysleli třeba lampáři, kteří každý večer rozsvěceli plynové lucerny v pražských ulicích, než je nahradila elektřina. Telefonistky a spojovatelky, které ručně propojovaly hovory na centrále. Písařky na psacím stroji, kdysi neodmyslitelná součást každé kanceláře, nahradily je počítače a později e-maily. Kočí a fiakrista? Dnes už jen turistická atrakce na Karlově mostě.
A kdo si dnes vzpomene, že dřív existoval třeba výběrčí poplatků v televizních a rozhlasových domech, poštovní doručovatel telegramů nebo mlékař, který každé ráno rozvážel lahve až ke dveřím? Každá doba má své „nezastupitelné“ profese – dokud nepřijde změna, která je tiše vymaže z trhu práce.
Kdo (zatím) může spát klidně
Existují ale obory, kde si AI zatím vyláme zuby. Učitelé, lékaři, terapeuti nebo hudebníci zůstávají (alespoň prozatím) profesemi, které vyžadují empatii, intuici, nebo jednoduše – lidskost. A právě to algoritmus (zatím) neumí napodobit.
Golfský proud se zpomaluje. Vymizí jaro a podzim? Evropě hrozí ztráta „přírodní klimatizace“ a extrémní počasí
Například jen 26 % dotázaných věří, že by AI zvládla diagnostikovat pacienty lépe než lidský doktor. U učitelů je důležitá schopnost reagovat na děti, vést je a motivovat – tedy něco, co žádný chatbot nikdy nezvládne. A co se týče hudby? Umí AI složit hit? Možná. Ale udělat z něj hymnu generace? Tam ještě nemá šanci.
Časová osa: Od kódů k chaosu
Experti očekávají, že k zásadní proměně dojde během dvaceti let. Ale mnohé změny už běží na pozadí. Chatboti nahrazují zákaznické linky, AI vybírá kandidáty do výběrových řízení, analyzuje lékařské snímky nebo generuje firemní prezentace.
Zatímco 64 % běžné veřejnosti věří, že AI povede k masivnímu úbytku pracovních míst, jen 39 % odborníků má stejný názor. Odborníci totiž vidí i nové možnosti – vzniknou úplně nová povolání, o kterých dnes nemáme ani tušení. Třeba etický trenér AI, správce algoritmického chování, nebo manažer pro „lidskost“ ve strojových systémech.
Ale pozor – kdo se nepřizpůsobí, tomu ujede vlak. V budoucím pracovním světě bude přežívat ten, kdo se rychle učí, je kreativní a umí spolupracovat nejen s lidmi, ale i s technologiemi. Protože být „nepostradatelný“ bude znamenat být nezaměnitelně lidský.
Máme AI pod kontrolou? Vůbec ne, shodnou se všichni
Jedno z mála témat, kde se veřejnost s experty shodne, je nedostatek kontroly a regulace. Více než polovina lidí i odborníků chce větší kontrolu nad tím, jak se AI používá v jejich životech. Přes 60 % veřejnosti navíc nemá důvěru v to, že vláda zvládne AI efektivně regulovat – a experti se k nim s překvapivou shodou přidávají.
Pokud zůstane vývoj AI mimo veřejný dohled, můžeme se dočkat situací, které už dnes nejsou jen teoretickým strašákem. V USA se například objevily deepfaky (falešná videa) politiků, které šířily nepravdivé výroky před volbami, a lidé často netušili, že jde o umělou tvorbu. Něco podobného se pravděpodobně bude dít i letos v Česku.
V některých firmách už dnes AI rozhoduje, koho pozvat na pracovní pohovor, aniž by bylo jasné, jak algoritmus k verdiktu došel – což může vést k diskriminaci. A v některých městech v USA už AI pomáhá určovat, koho má policie víc sledovat, čímž hrozí prohloubení předsudků vůči určitým komunitám. Bez regulace se z AI může stát netransparentní rozhodovací nástroj, který ovlivní naše životy víc, než si vůbec uvědomujeme.
