Legendární komedie Krotitelé duchů Ivana Reitmana mohla vypadat úplně jinak a dost možná by změnila i dynamiku celého týmu. Původní scénář byl napsán na tělo úplně jiné sestavě a ikonický tým v čele s Billem Murraym se dával dohromady za pochodu. Některé scény vznikaly čistou improvizací a filmaři museli řešit problémy, které by vyděsily i otrlé kaskadéry. Natáčelo se totiž v místech, kde údajně strašilo doopravdy.
Zahořklý náhradník
Role Winstona Zeddemora, který se k týmu připojí až v polovině filmu, působí trochu do počtu. Není to náhoda. Původně byla napsána pro Eddieho Murphyho. Ten měl být rovnocenným partnerem ústřední trojice a jeho postava měla mít mnohem propracovanější příběh bývalého armádního experta. Murphy ale nabídku odmítl a raději natočil Policajta v Beverly Hills.
Scénář se proto narychlo přepisoval a role byla drasticky osekána. Ernie Hudson, který nakonec Winstona ztvárnil, to nesl těžce. Původně mu slíbili velkou roli, ale noc před natáčením dostal nový scénář, kde z jeho partu zbylo jen torzo. Reitman mu vysvětlil, že studio chtělo dát více prostoru Billu Murraymu. Hudson dokonce souhlasil s polovičním platem, jen aby ve filmu byl.
„Mám tu postavu rád a má skvělé hlášky, ale měl jsem pocit, že tam ten chlap prostě jen tak je. Ten film miluju, miluju ty kluky. Jsem vděčný Ivanovi, že mě obsadil. Jsem vděčný, že fanoušci postavu Winstona oceňují. Ale vždycky to bylo velmi frustrující,“ řekl Ernie Hudson v roce 2015 pro Entertainment Weekly.
Monolog o lososovi
Rick Moranis, který hrál podivínského souseda Louise Tullyho, si velkou část svých výstupů vymyslel sám na place. Scéna, kdy prochází svým bytem plným hostů a komentuje naprosto banální věci, nebyla ve scénáři.
Moranis prostě improvizoval. Celý výstup o ceně lososa a kvalitě koberců se točil na jeden jediný záběr. Herec, který byl původně zvažován pouze jako náhrada za Johna Candyho, který roli odmítl, protože chtěl hrát postavu s německým přízvukem a psy, se tak stal jedním z nejvtipnějších elementů filmu.
Skutečný strach ve vězení
Scéna, kde jsou Krotitelé duchů zavřeni ve vězeňské cele, nevznikala v ateliéru. Štáb se vydal do skutečné věznice, která měla pověst strašidelného místa. Filmaři během natáčení hlásili podivné zvuky a nevysvětlitelné technické problémy.
Když se vyvolaly denní práce, byl filmový pás poškrábaný, aniž by k tomu byl zjevný mechanický důvod. Reitman měl z místa tak špatný pocit, že odmítl jakékoliv dotáčky. Štáb byl nakonec rád, že se podařilo dát dohromady dostatek materiálu na první pokus, a do budovy se už nikdo nevrátil.
Démonický režisér
Ivan Reitman nebyl jen režisérem, ale aktivně se zapojil i do zvukové stránky filmu. Mnoho diváků si myslí, že hluboký, vrčivý hlas posedlé Dany (Sigourney Weaver), když říká „Zuul“, je upravený hlas herečky. Není to pravda.
Všechny tyto démonické zvuky namluvil sám Reitman. Režisér si stoupl k mikrofonu a v postprodukci propůjčil hlas i dalším nadpřirozeným bytostem, včetně Slimera. Weaver tak ve finálním mixu v podstatě jen otvírá pusu na režisérův řev.
Auto, které nebylo vidět
Slavný Ecto-1, přestavěný Cadillac z roku 1959, je dnes legendární. Původně měl ale vypadat úplně jinak. Dan Aykroyd si auto představoval černé s fialovými majáky, aby působilo zlověstněji a tajemněji.
Kameraman László Kovács ale rychle zasáhl. Většina scén s autem se odehrává v noci. Černé auto by na tmavém pozadí New Yorku nebylo vůbec vidět.
Auto se proto na poslední chvíli přelakovalo na bílou. I tak s ním byly problémy. Filmaři měli k dispozici pouze jeden kus, který byl v katastrofálním technickém stavu. Během natáčení se neustále porouchávalo a ve druhém díle už údajně „dodýchalo“ definitivně. Scéna, kde auto s houkáním projíždí městem, se navíc točila bez povolení a řídil ho sám Aykroyd, zatímco je honil někdo, kdo vypadal jako skutečná ochranka.
Improvizace, která zachránila finále
Filmový konec, kdy krotitelé zničí Gozera překřížením toků, dnes působí jako geniální scenáristická klička. Ve skutečnosti šlo o řešení z nouze, které vzniklo až přímo na place. Ve scénáři totiž chyběl jasný návod, jak obřího Marshmallow Mana vlastně porazit.
Režisér Ivan Reitman vzpomínal, že myšlenka „zkřížit toky“ se sice v textu objevila dříve jako teoretické varování, ale její využití pro finální úder vyplynulo až z diskuzí během natáčení. Štáb tehdy horečně vymýšlel, jak film ukončit, aby to dávalo smysl, a sáhli po jediném logickém řešení, které měli po ruce.
Nenáviděné batohy na zádech
Protonové batohy jakožto ikonická součást výbavy Krotitelů duchů byly pro herce noční můrou. Nešlo totiž o nějaké lehké plastové atrapy, nýbrž o těžká zařízení plná baterií a elektroniky, aby světelné efekty fungovaly už přímo před kamerou bez nutnosti drahé postprodukce. Některé verze byly tak těžké, že herci po celodenním natáčení sotva chodili.
Kultovní snímek si můžete užít dnes večer nebo v zítřejší repríze na stanici Nova Cinema.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
.jpg){kind=link}
