Šedesát let Večerníčku připomíná i Krkonošské pohádky, jediný hraný seriál svého druhu, který se stal symbolem českého dětství. Z někdejších televizních hvězd dnes zůstává mezi námi už jen Jaroslav Satoranský, představitel hajnému Kuby. Ostatní herci již odešli, jejich postavy ale zůstaly nesmrtelné.
Generace, která zůstala v obraze
Když se v roce 1974 poprvé vysílaly Krkonošské pohádky, málokdo tušil, že se z obyčejného večerníčku stane národní relikvie. Režisérka Věra Jordánová a scenáristka Božena Šimková vytvořily jednoduchý, ale silný svět, v němž dobro mělo jasnou tvář a zlo jasný plán.
Krakonoše ztvárnil František Peterka a Trautenberk v podání Ilji Prachaře byl přesný, hlasitý a dokonale lidský, zlý, ale neodporující realitě. Hana Maciuchová jako Anče, Zdeněk Řehoř coby hajný a Jaroslav Satoranský v roli Kuby vytvořili trojici, která držela příběh pohromadě.
Krkonošské pohádky vznikaly z velké části v noci ve studiu na Barrandově. Herci natáčeli po divadle, dekorace byly skromné, ale měly duši. Právě ta dělala seriál výjimečným. Lidé si ho pustili nejen kvůli Krakonošovi, ale i kvůli té zvláštní pokoře, která z něj vyzařovala.
Dnes už všichni hlavní představitelé, kromě jednoho, odešli. A tím zůstal symbolicky právě Kuba, prostý, loajální, trochu nemotorný, ale vždycky na straně dobra.
Jaroslav Satoranský jako poslední z Krkonoš
Jaroslav Satoranský letos v prosinci oslaví šestaosmdesáté narozeniny. A i když by mohl už zaslouženě odpočívat někde na chalupě, stále hraje, natáčí a dabuje. Zůstává posledním žijícím hercem z původní sestavy Krkonošských pohádek.
Jeho životní příběh je stejně prostý jako silný. K herectví ho přivedlo divadlo, zůstal mu věrný po celý život. Desítky let působil v Divadle na Vinohradech, kde ztvárnil stovky rolí. V televizi ho lidé znají i ze seriálů F. L. Věk, Inženýrská odysea nebo Policie Modrava.
Satoranský není typ, který by se stylizoval do velké herecké hvězdy. Je spíš pracovitý člověk, který byl rodinný typ. „Byla pro mě vším a pořád mi chybí,“ řekl pro Expres.cz o své ženě Libuši, s níž prožil téměř šedesát let života. Po její smrti se na čas stáhl, ale práce ho nakonec znovu vrátila mezi lidi.
Z jejich manželství vzešla dcera Martina, která učí v mateřské škole. Díky ní má vnoučata i pravnoučata. Satoranský říká, že bez práce by byl ztracený. Práce mu prý dává smysl a drží ho nad vodou.
Po smrti Hany Maciuchové prožíval další těžké období. „Před rokem mi zemřela žena a teď mi navíc umřela kolegyně, se kterou jsem strávil tak velký kus života a zahrál si s ní takovou spoustu krásných rolí. Je mi strašně smutno. Nemám vůbec slov,“ svěřil se pro eXtra.cz.
Pohádka, která skrývala ideologii
Krkonošské pohádky jsou dodnes vnímány jako symbol klasického televizního vyprávění. Ale stejně jako jiné večerníčky své doby, i ony měly své zadání. Trautenberk nebyl jen zlý sedlák, byl i varováním před kapitalistou, který chce zbohatnout. Jeho protějškem byl Krakonoš, všemocný, spravedlivý a lidový.
Podobné rozložení se objevovalo i jinde. V Jájovi a Pájovi hrál podobnou roli řezník Krkovička. Oba byli chamtiví, oba byli ztělesněním „těch špatných“. Dnes se na tyto motivy díváme jinak, ale tehdy to byla propaganda, která měla nenápadně formovat dětské vnímání světa.
Typickým příkladem je díl, v němž Trautenberk postaví přehradu a chce lidem prodávat vodu. Krakonoš mu ji rozbije, protože „voda patří všem“. Dnešním pohledem by šlo o ekologickou katastrofu i ekonomický nesmysl. Jenže tehdy to bylo jasné, kdo chce vydělávat, je špatný, a kdo trestá boháče, je dobrý.
Autorka Božena Šimková se později od výsledku distancovala. Chtěla víc poezie, méně ideologie. Jenže televizní vedení chtělo příběh, který se vejde do tehdejších pravidel. Paradoxem zůstává, že nejlidštější postavou se stal právě Trautenberk. Ilja Prachař ho hrál s ironií, nadhledem a charismatem, které překročilo zadání.
Z někdejší „záporné postavy“ se stal lidový hrdina. Po Trautenberkovi dnes nese jméno pivo, kapela i horský penzion. A možná právě to je důvod, proč Krkonošské pohádky přežily dobu, pro kterou byly natočeny. Protože z pohádky o poslušnosti se nakonec stala pohádka o lidskosti. Aktuálně ji každý podvečer vysílá ČT:D.
