Nejznámější postavou, která se kdy vydávala za Svatým grálem, je nejspíš pověstný král Artuš se svými rytíři kulatého stolu. Kalich, ze kterého pil během poslední večere Ježíš Kristus, lákal však poutníky již mnohem dřív. Jejich příběhy jsou stejně cenné jako samotná relikvie.
Relikvie, poklad nebo ideál
V každé z těchto podob zaujímá legendami opředený kalich ústřední místo v představivosti celého západního světa. V dřívější formě se však nejspíš nejednalo ani o jednu z forem, jak ho dnes vidíme my. Prostě to byl pohár použitý při poslední večeři Páně. První zmínka pochází z Pavlova Prvního listu Korinťanům, tedy základu svátosti eucharistie.
Právě Pavlova slova napsaná kolem roku 53 pak každou neděli slyšelo mnoho věřících napříč světem: „Stejně tak po večeři vzal kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku“.
Vývoj a nová podoba
Kristovu výzvu k pití vína z kalichu coby společenský rituál uvádí i Markovo, Lukášovo a Matoušovo evangelium. Jak se křesťanství šířilo a také vyvíjelo, dostal proces zázraku, kdy se chléb a víno stávají tělem Krista, novou podobu. Vyvinulo se z něj „učení o transsubstanciaci“ nebo „přepodstatnění“.
Právě to se ve 12. století těšilo velké úctě, takže se ujal zvyk použití kalicha při svatém přijímání. A tehdy se také objevují první zmínky o posvátném kalichu z Poslední večeře. Relikvie zvaná pak Svatým grálem, následně inspirovala středověké autory a rozvoj příběhů byl otevřen. V legendách se objevili strážci tajemství, zázračná moc poháru a tajemná místa
Relikvie na vzestupu
Přesný osud původního kalicha není znám. Ovšem krátce poté, co ke křesťanství přestoupil římský císař Konstantin I., se začaly relikvie objevovat všude. Tuto skutečnost vtipně glosoval Robert Murphy, autor Úvodu do kulturní a sociální antropologie, slovy: „Kdyby všechny třísky, které mají pocházet z Kristova kříže, byly pravé, stačily by na ukřižování celého obyvatelstva středověké Paříže.“
Krátce po uznání náboženství Římskou říší, podnikla jeho matka Helena pouť do Svaté země. Hledala právě relikvie a posvátná místa. Jednou ze zastávek byl samozřejmě i Jeruzalém, který ale římské legie srovnaly v roce 70 se zemí. Helena se ale nenechala odradit, výsledkem bylo spojování konkrétních míst s událostmi Ježíšova života.
Bydlení Simony Krainové a Karla Vágnera: Luxusní mezonet v Praze, apartmán v Dubaji a vila v karibiku na důchod
Připisuje se jí nález pravého kříže, hřebu a bezešvého roucha, které nosil. Od té doby hrály tyto předměty během bohoslužeb stále silnější roli. Nejnepolapitelnějším ale zůstává kalich.
Který si vyberete?
První zmínky o skutečné relikvii svatého grálu jsou z roku 570 z anonymního cestopisu do Svaté země, jehož autor je znám jen jako „poutník z Piacenzy“. Ten měl vidět i onyxový pohár, ze kterého pil Ježíš při poslední večeři. Poté zmínky ubývaly a objevily se zase ve středověké Evropě.
Možné poháry se objevily v Anglii, Španělsku, nakonec to byly stovky pohárů v kostelech a katedrálách celé Evropy. Asi nejznámější je nádoba z červeného achátu známá jako Valencijský kalich. Do povědomí se dostal ve středověku, od roku 1399 je ve valencijské katedrále, kde je dodnes vystaven.
Královské výpravy
Kolem relikvií, a hlavně grálu vznikal rozsáhlý příběhový aparát. Svatý grál se stal nejcennější a nejžádanější trofejí celého křesťanstva. Už jen slovo „grál“ mu dává punc tajemnosti. Dodnes se uchoval přenesený význam jako něčeho, po čem prahne každý obor lidské činnosti. Etymologie slova zná dva významy. Buď středověké latinské „gradalis“, tedy „mísa“, nebo starofrancouzské „sang real“ neboli „královská krev“.
Motiv grálu se vpletl do nejrůznějších příběhů, z nichž nejznámější je ten o vůdci ze 6. století žijícím velmi daleko od Svaté země. Artuš, král Britů. Putování za grálem se stalo ústřední linií jeho tradice, pak se přidaly další, jako milostný trojúhelník Ginevry a Lancelota.
Přístupné pro všechny
Artušovské příběhy hladce prolínají realitu s pohádkou. Jejich doba i místo se zdají být skutečné, nelze je ale přesně určit, proto se k nim mohli vztáhnout čtenáři po celé Evropě. V roce 1200 byl Artušův příběh zasazen do křesťanského rámce, když básník Robert de Boron představil postavu Josefa z Arimatie.
Ten totiž podle evangelia organizuje Ježíšův pohřeb a tajně uchoval i pohár z Poslední večeře. Do něj chytá krev tekoucí z Kristových ran, jeho rodina s pohárem pak doputovala do Anglie.
Téma hledání a další mutace
Vznikaly další příběhy a na původní linky se lepily další. Formovalo se tak společné téma posvátného hledání kalicha. Ten sice zůstával fyzickým předmětem, pouť za ním měla ale hluboce duchovní význam a základ. Rytíři na výpravě toužili po vnitřním zdokonalení, hledání nedosažitelného cíle bylo součástí duchovního rozvoje.
Jak se ale ukazuje, pro podnícení představivosti není potřeba fyzického poháru nebo jiné formy. Jedna z variant popisuje přinesení grálu Máří Magdalenou do jižní Francie. Příběh se stal základem knihy Svatá krev a svatý grál z roku 1982. Z bestselleru se zase inspiroval Dan Brown pro svou Šifru mistra Leonarda. Je tak vidět, že popularitu neovlivňuje doba.
Vznik archetypu
Základní příběh hledání grálu postupně vykrystalizoval do tří rovin. Cesta za nedosažitelným předmětem, která obsahuje vnitřní přerod, a ochotu člověka obětovat mnohé pro jeho dosažení. Lze ho tak vysledovat v mnoha pozdějších zápletkách, kdy se mění forma a prostředí, ale základní kostra vypráví stále o tom samém.
Nová série Ulice startuje dramaticky: Vanda z Ulice po porodu padá na dno
Zdroje: ResearchGate, Wikipedia, NationalGeographic
