Jsme téměř v polovině prosince a nejspíš už máte nakoupeno, nebo alespoň vyhlídnuto, v čem letos zapůsobíte na rodinu u vánočního stromečku. Dnes sázíme na len, bavlnu nebo udržitelnou módu, ale pamatujete si na Vánoce před rokem 1989? Když jsme se potili v umělých vláknech, vlasy nám elektrizovaly tak, že jsme vypadali jako po zásahu proudem, a vrcholem elegance byl kostýmek z materiálu, který by přežil i jadernou válku? Pojďme si s trochou nostalgie (a úlevy, že je to dávno pryč) připomenout módní peklo jménem krimplen a dederon.
Zázrak, který se nemusel žehlit
Dnešní mladá generace by nad tím asi ohrnula nos, ale tehdy? Tehdy to byl technologický zázrak. Žádné žehlení, žádné mačkání. Prostě jste to vyprali, pověsili a za dvě hodiny mohli jít do divadla (nebo do práce). Krimplen byl králem dámských šatníků. Byl sice prakticky nezničitelný, ale měl jednu zásadní vadu na kráse, vůbec nedýchal. V zimě v něm byla zima, v létě vedro a u rozpáleného radiátoru peklo.
Materiály jako krimplen či dederon se sice nemusely žehlit a byly prakticky nezničitelné, ale daní za to byla jejich neprodyšnost, shodují se pamětníci i módní historici. Inu, ženy tehdy chtěly ušetřit čas, a tak obětovaly pohodlí. Daní za tento „luxus“ byl ale neustálý zápach potu, který se do umělých vláken zažral tak spolehlivě, že nepomohl ani deodorant z Tuzexu.
Dederon: Zástěra jako symbol domova
Zatímco krimplen vládl „svátečnímu“ šatníku, doma v kuchyni kraloval dederon. Kdo neměl dederonovou zástěru s výraznými geometrickými nebo květinovými vzory, jako by nebyl. Tento polyamidový zázrak z NDR byl lehoučký, skladný, ale klouzal a opět elektrizoval. Když jste v takové zástěře jako žena prošla kolem manžela v tesilových kalhotách, létaly jiskry, a to doslova, nikoliv obrazně!
Šaty byly z těch materiálů skutečně neprodyšné. Ale moc látek tu tehdy na výběr nebylo. Byla to doba, kdy se bralo to, co bylo. Dederonové nákupní tašky, které se daly složit do miniaturního čtverečku, byly v každé kabelce. Byly sice praktické, ale ruku na srdce, estetický zážitek to zrovna nebyl.
Vánoční pocení u stromečku
A teď si tu situaci představte v kontextu Vánoc. Celý byt je vytopený (protože ústřední topení jelo na plné obrátky), v troubě se peče cukroví a vy máte na sobě sváteční halenku z neprodyšného silonu nebo krimplenové šaty. Výsledek? Potili jsme se u stromečku jako v sauně.
Pro muže to nebylo o moc lepší. Kousavé svetry, často z materiálu, který vlnu viděl jen z rychlíku, a pod tím košile ze směsových materiálů, které sály pot asi tak dobře jako igelitový sáček. Ale na fotkách? Na těch jsme vypadali světově! Nebo jsme si to alespoň mysleli. Móda 80. let byla divoká, barevná a nekompromisní.
Dnes se těmto fotkám smějeme a při pohledu na ramenní vycpávky, které z nás dělaly hráče amerického fotbalu, nevěřícně kroutíme hlavou. Ale tehdy to byl náš svět. Svět, kde sice oblečení kousalo a jiskřilo, ale Vánoce měly možná o trochu větší kouzlo, protože ten vysněný svetr (byť kousavý) pod stromečkem byl skutečným pokladem, na který se stálo ve frontě.
