Leden přinesl do pracovního práva zásadní obrat, který pocítí peněženky zaměstnanců i mzdové náklady firem. Stát sice odstranil sankce za dobrovolný odchod z práce a výrazně navýšil podporu pro starší ročníky, výměnou však nekompromisně zdanil oblíbené benefity. Éra daňových optimalizací končí, nastupuje tvrdá realita digitální kontroly a nových pravidel, která neodpouštějí neznalost.
Konec trestání za odvahu
Roky platilo, že kdo dal výpověď sám nebo odešel dohodou bez vážného důvodu, dostal od úřadu práce „za uši“. Podpora v nezaměstnanosti se mu automaticky krátila na 45 procent průměrného výdělku. Tomu je konec. Novela zákona o zaměstnanosti tento sankční mechanismus s účinností od 1. ledna 2026 zrušila.
Úřady nově nerozlišují, zda pracovní poměr skončil výpovědí ze strany zaměstnance, dohodou, nebo ho ukončil zaměstnavatel. Všichni uchazeči o zaměstnání startují na stejné čáře. Jde o zásadní posun v logice sociálního systému, který přestává penalizovat lidi za snahu změnit práci nebo vyřešit nespokojenost dobrovolným odchodem.
Dříve se mnozí zaměstnanci báli odejít z toxického prostředí, protože by spadli na minimální podporu. Legislativa nyní tuto bariéru odstranila a sjednotila podmínky pro všechny bez ohledu na způsob ukončení pracovního poměru.
Padesátníci v novém režimu
Výrazné polepšení čeká na uchazeče o práci ve vyšším věku. Stát si uvědomuje, že najít uplatnění po padesátce trvá déle, a upravil proto výši podpory. Lidé nad 52 let nyní v prvních třech měsících nezaměstnanosti dosáhnou na 80 procent svého předchozího čistého výdělku. Dosud to bylo jen 65 procent.
Podpůrčí doba se u této věkové kategorie prodlužuje na 8 měsíců, u lidí nad 57 let dokonce na 11 měsíců. Jde o reakci na demografický vývoj, kdy starší pracovníci tvoří stále větší část pracovní síly, ale na trhu práce čelí největším překážkám.
Rizikové kategorie
Novinky se netýkají jen výpovědí, ale i povinností firem vůči zaměstnancům v rizikových provozech. Zaměstnavatelé musí nově odvádět speciální příspěvek na spoření na stáří pro lidi v takzvané třetí rizikové kategorii. Jde o skladníky, stavební dělníky nebo obsluhu těžkých strojů.
„Jako zaměstnavatelé byste neměli brát tuto úpravu na lehkou váhu, jelikož ze zákona máte informační povinnost vůči všem svým zaměstnancům o tom, že mají na tento příspěvek nárok,“ uvedl advokát Daniel Macek v textu pro Právní prostor.
Pokud firma tuto povinnost nesplní, riskuje pokutu. Zákon tím přenáší část odpovědnosti za dřívější odchod do důchodu těchto pracovníků přímo na podniky.
Konec daňových kliček u benefitů
Méně radosti přináší rok 2026 v oblasti firemních benefitů. Skončila éra takzvaného salary swapu. Tento systém umožňoval zaměstnancům vyměnit část hrubé mzdy za naturální benefity, jako jsou poukázky na sport, knihy nebo rekreaci, což bylo daňově výhodné pro obě strany.
Stát tuto praxi utnul. Pokud je benefit poskytnut formou snížení mzdy, podléhá nově stejnému zdanění jako běžný plat. Firmy tak stojí před rozhodnutím, zda benefity zachovat jako bonus nad rámec mzdy, kde daňové osvobození zůstává, nebo systém úplně překopat.
Jedno hlášení vládne všem
Administrativa firem prochází od ledna tichou revolucí. Zavádí se Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele (JMHZ). Místo desítek formulářů pro sociálku, zdravotní pojišťovny a úřad práce mzdové účtárny posílají jen jeden datový balík.
Systém nabíhá postupně, plný provoz nastane až v polovině roku. Digitalizace se dotkla i pracovních úrazů. Hlášení se nově posílají výhradně přes portál Státního úřadu inspekce práce. Papírovým formulářům v této oblasti definitivně odzvonilo.
Další články na téma změn v legislativě si můžete přečíst ZDE.
