Vědci občas dostávají absurdní dotazy na to, co by se stalo, kdyby planeta Země byla plochá. Zastánci této konspirační teorie zpochybňují celá staletí výzkumů i podrobná astronomická pozorování z družic. Realita takového odlišného světa by ale znamenala rychlou zkázu všeho živého a totální kolaps základních přírodních zákonů. Extrémní změny by postihly samotnou podstatu fungování fyziky, od podivně se chovající přitažlivosti až po naprostou absenci přirozené ochrany proti destruktivním vesmírným vlivům.
Zrádná přitažlivost
Gravitace formuje veškerou větší hmotu ve vesmíru do tvaru koule, jelikož neúprosně táhne každý bod rovnoměrně ke svému těžišti. V případě hypotetické obrovské rovné desky by gravitační centrum leželo přesně uprostřed pod povrchem. Lidé obývající oblast na pomyslném severním pólu v centru mapy by cítili tah přímo dolů.
Každý krok směrem k okrajovým částem disku by ovšem znamenal postupně se zvětšující naklonění gravitačního vektoru. Chůze po vodorovné rovině by se tak rázem změnila v extrémně namáhavý výstup po velmi strmé zdi, ačkoliv by terén po vizuální stránce vypadal dokonale plošně. Nakonec by se všechny volně ležící předměty okamžitě skutálely zpět do gravitačního středu a vytvořily by tam nepředstavitelnou hromadu sutin.
Vysušené okraje a potopený střed
Stejná masivní gravitační anomálie by měla naprosto zničující dopad na veškerou vodu na planetě. Světové oceány by se bez milosti přelily do samotného centra vesmírného disku a vytvořily by tam gigantickou hlubokou masu. Přirozené rozložení pevniny a moří by přestalo existovat a život ve vodě by se koncentroval do jedné ohromné koule tekutiny trčící vysoko uprostřed kontinentů.
Všechny okrajové oblasti planetárního disku by naproti tomu trpěly absolutním suchem a kritickým nedostatkem životodárné tekutiny. Kontinenty u pomyslné ledové bariéry by představovaly pouze nesmírně pusté a mrazivé pouště bez jediné kapky vody. Zemská flóra a fauna by v těchto odlehlých místech zahynula v horizontu několika hodin od takové děsivé transformace prostředí. Ekosystémy na celé planetě by zkolabovaly rychlostí blesku a planeta by se stala mrtvou zónou.
Smrtící sluneční vítr
Země vděčí za svůj pestrý život rotujícímu tekutému jádru, které hluboko v podzemí neustále generuje neviditelný ochranný štít v podobě magnetického pole. Tento přírodní obranný mechanismus spolehlivě odráží nebezpečnou radiaci z kosmu pryč do mrazivého prázdna.
Plochý vesmírný objekt by nedokázal udržet uvnitř svého tělesa takový dynamický mechanismus a zemská magnetosféra by absolutně selhala. Bez její přítomnosti by drtivý sluneční vítr udeřil plnou silou přímo na nechráněný zemský povrch a spálil by vše v dosahu.
„Bez magnetického pole by byla naše atmosféra neustále bombardována slunečním větrem a nakonec by zmizela,“ řekl planetární vědec David Stevenson pro web Space.com. Dýchatelný vzduch by nenávratně unikl do kosmu a lidé by čelili smrti udušením.
Geologická paralýza
Pohyby litosférických desek tvoří naprostý základ pozemské dynamické geologie. Planeta jim vděčí za růst majestátních hor, formování hlubokých údolí i nezbytnou neustálou obnovu zemského povrchu prostřednictvím tektonické aktivity.
Na rovné masivní desce by podobný sofistikovaný proces zcela logicky chyběl. Vnitřní teplo by nemělo dostatečný prostor pro správnou cirkulaci v hlubokém plášti pod povrchem.
Veškerá sopečná činnost by velice rychle vyhasla a ztratila svůj dávný geologický význam. Absence vulkanismu by následně tvrdě přerušila nesmírně důležitý uhlíkový cyklus v divoké přírodě.
Země by tak zcela ztratila schopnost regulovat svoji celkovou teplotu v dlouhodobém měřítku. Povrch by se brzy stal navždy mrtvým místem a po nevyhnutelné erozi všech hor by z pevniny zbyla jen dokonale vyhlazená planina.
Falešná iluze o neznámu
Zastánci tohoto alternativního pohledu na fyziku velice rádi mluví o extrémně vysoké ledové zdi obklopující samotný okraj světa. Mají pevně za to, že za touto mrazivou bariérou číhá definitivní konec a hluboký vesmírný propadák plný prázdnoty. Strach z pádu přes ostrou hranu tvoří hlavní pilíř jejich představ o okolním vesmíru.
Silný a neúprosný tah do středu planety by ovšem fungoval jako naprosto dokonalá a nepřekonatelná gravitační brzda. Zvědavý cestovatel by k okraji nedokázal vůbec dojít, jelikož by ho přitažlivost srazila k zemi daleko dříve, než by vůbec na vlastní oči spatřil onu obávanou propast. Přísné a neměnné zákony fyziky by případný krok do neznáma naprosto rezolutně zatrhly.
👉🏻 Další články na téma „Co by se stalo kdyby„.
