Australská jezera vypadala po staletí jako z fantastického filmu. Zářivá fuchsiová barva kontrastující s modrým oceánem přitahovala pozornost badatelů i turistů. Dnes tento přírodní úkaz prochází těžkou zkouškou a postupně ztrácí svou identitu. Na vině jsou klimatické výkyvy a necitlivé zásahy civilizace.
Záhada obří jahodové mísy
Jezero Hillier na ostrově Middle Island představuje fascinující hříčku přírody. Vodní plocha o délce šesti set metrů sousedí s rozbouřeným oceánem, od kterého ji odděluje pouze úzký pás písku porostlý eukalypty. Místní voda vykazuje extrémní hodnoty a je osmkrát slanější než běžné moře.
Vysvětlení tohoto vizuálního úkazu dlouho unikalo i těm nejzkušenějším výzkumníkům. Růžový odstín mají na svědomí odolné mikroorganismy, kterým se ve smrtících podmínkách překvapivě daří. Jedná se o řasu Dunaliella salina a halofilní bakterie Salinibacter ruber.
Mikroorganismy tvoří červený a fialový pigment jako štít proti australskému slunci. Betakaroten následně zbarvuje vodu do neonových tónů. Proces zajišťuje mikrobům cennou energii k přežití v nehostinném prostředí plném soli.
Smrtící dávka soli
Britští mořeplavci objevili tento úkaz počátkem devatenáctého století pod vedením badatele Matthewa Flinderse. Jméno dostal po členovi posádky Williamu Hillierovi, který podlehl úplavici před odplutím expedice. Koncem devatenáctého století zde dokonce odstartovala komerční těžba soli.
Vytěžený minerál vykazoval pro lidský organismus příliš vysokou toxicitu a těžba skončila fiaskem. Pokud je voda požita ve velkém množství, může způsobit těžkou dehydrataci, nebo multiorgánové selhání. Koupat se v této tekutině je přísně zakázáno, zájemci potřebují speciální povolení od úřadů.
Šedivá propast současnosti
Pohádková scenérie dostala v uplynulých letech tvrdý zásah ze strany průmyslu i počasí. Pink Lake u městečka Esperance ztratilo svůj proslulý odstín už na přelomu tisíciletí. Důvodem byla masivní těžba, která kriticky snížila koncentraci soli v mělkých vodách.
Původní extrémofilové přišli o útočiště a vymřeli. Místo zabraly zelené sinice a rozsivky. Krásné jezero dostalo fádní modrošedý tón a každoročně klame davy turistů, kteří zmateně bloudí po silnici Pink Lake Road.
Stejný osud potkal počátkem loňského roku i samotné jezero Hillier. Oblast zasáhly masivní dešťové srážky spojené s globálními změnami podnebí. Sladká voda naředila solný roztok a zničila křehkou biologickou rovnováhu.
Běžné fotosyntetizující organismy znovu přebraly kontrolu nad ekosystémem. Magická barva definitivně ustoupila šedi a ekologové začali intenzivně zkoumat reálné možnosti k nápravě tohoto kolapsu.
Slaná infuze
Odborníci přicházejí s plány na záchranu těchto unikátů. Tým pod vedením vědce Tila Massenbauera navrhuje přečerpat půl milionu tun přebytečné soli ze sousedního jezera Lake Warden do zničeného systému Pink Lake. Tento logisticky náročný zásah má obnovit vysokou salinitu a nastartovat návrat bakterií v horizontu deseti let.
Ničivá síla přírody
U jezera Hillier vědci spoléhají na přirozené odpařování během suchých období. Kolísání hladiny by mělo vytvořit podmínky pro návrat slanomilných bakterií zhruba ve stejném časovém rámci. Ztráta barvy poskytuje společnosti jasné vizuální upozornění na narušenou stabilitu krajiny.
„Solná jezera lidem nedávají smysl,“ řekl biolog Angus Lawrie pro National Geographic. Upozorňuje tak na fakt, že se tyto systémy neřídí naším časovým měřítkem. Postupná obnova poškozených vodních ploch představuje šanci k přechodu od drancování přírodních zdrojů k jejich citlivé ochraně.
👉🏻 Další články na téma cestování.
_on_Middle_Island_off_the_coast_of_Esperance_Western_Australia.jpg){kind=link}