Rozumět řeči zvířat je z velké části doménou fantasy nebo pohádek. Komunikace „němých“ tváří se však stále více dostává do vědeckého hledáčku. Aktuálně tak badatelé zkouší proniknout do tajů vorvaní „gramatiky“. Tento průlom by mohl vést dokonce až k právní subjektivitě vorvaňů. Změní se zvířecí postavení v našem právním světě?
Porod u ostrůvku
Tyrkysové vody karibského ostrova Dominika se staly před dvěma lety svědky porodu vorvaní samice Rounder. Její klan ji obklopil a členové na sebe volali klikáním, které velmi evokovalo Morseovku. Vědci teď pracují na pokročilých nástrojích pro nahrávání a analýzu komunikace těchto velryb.
Jednoho dne tak snad porozumíme aspoň části toho, co se v nich odehrává během takových okamžiků. A co dnes jen předpokládáme, protože sami tento proces známe. Hlubší pochopení komunikace může také vdechnout nové impulsy potřebné, často ale nevymáhané ochraně nejen vorvaňů.
Už ne jako věc
„Myslím, že jsme na pokraji revoluce v právním chápání inteligentních bytostí,“ konstatuje mořský biolog David Gruber. On sám je zakladatelem projektu CETI (Cetacean Translation Initiatice, tedy iniciativy pro překlad kytovců). Spojil desítky biologů, inženýrů a lingvistů, včetně lidí z projektu práv mimolidských bytostí (MoTH) na Newyorské univerzitě a vedoucí lingvistiky na Kalifornské univerzitě.
Jedním z výsledků jejich snah by byl svět, kde lidé „nepopiratelně rozumí“ zkušenostem těchto tvorů z jejich vlastní perspektivy. „Takové poznatky by mohly vytvořit základ pro zcela novou legislativu a zásadně změnit způsob, jakým stávající zákony regulují činnost ovlivňující život kytovců.“
Role zvuku
Jedním z takových problémů je třeba hlukové znečištění. Je to stejné jako světelný smog, jenže pro kytovce ke klíčový právě hluk. Jejich lov řídí echolokace, současně tak komunikují s rodinou a přáteli. Jenže pak jsou tu průzkumné sondy kvůli ropě a plynu, stavební práce a další lidské činnosti, které jejich život neustále narušují.
Jenže co kdybychom dokázali zdokumentovat, že se velryby snaží tohle všechno „překřičet“ a navíc o tom mluví mezi sebou? Jejich vyjádření by i soudně mělo větší váhu než jen lidské popisy problémů. „Soudy by tak mohly získat mnohem přesvědčivější argumenty,“ připouští Rodriguez-Garavito z MoTH.
Turisty v Chorvatsku vyděsil vír připomínající tornádo. Místní ho znají jako pijavici
Výlučná vlastnost člověka
Základem všeho je však právní subjektivita, která je v USA dosud věcí výhradně lidskou. Žádnému zvířeti zatím nebylo přiznáno plné zákonné právo v jakémkoli ohledu. Zákony sice lidem zakazují jejich týrání, stále je to ale jen částečná síla. Tu plnou má skutečná právní subjektivita.
Projekt práv ne-lidí zkoušel tuto propast překlenout výzkumem toho, že týraní šimpanzi a sloni disponují podobnými mentálním schopnostmi jako lidé. To zahrnuje i vědomí sebe sama, emoční život, společenské vzorce, rozhodování a dovednost plánovat. Tyto dovednosti zakládají u lidí autonomii a právo na svobodu.
Věc odpovědnosti
Soudy zatím argument odmítly s myšlenkou odpovědnosti. Aby mohl mít někdo práva, je povinen současně nést sociální i právní odpovědnost. Svoboda přichází s povinností neporušovat zákon. Jsme však na cestě zjistit, jak vorvani vnímají své vlastní sociální odpovědnosti jako ona na začátku projevená asistence rodící matce a ochrana potomků. To by je mohlo etablovat i v očích lidského soudu.
Další rizika
Pro soudce je však problém i v tom, že zvířata nejsou schopna jasně porozumět lidským právním kodexům. Technologické porozumění by se dalo současně zneužít jak těmi, kteří chtějí zvířeti ublížit, tak i uspěchanými dobráky. Grubera tak znepokojuje myšlenka lidí „spěchajících vyzkoušet moderní nástroje umělé inteligence“. Ty nástroje, které komunikací překládají, ale i napodobují. Aniž by dotyční chápali, co je vlastně obsahem sdělení.
Ulice: Náhoda, která skončila polibkem. Vztah Báry a Pavla dostává nový směr
Zdroje: NationalGeographic, NonHumanRights, Papers, Wikipedia
