Až bude české zemi nejhůř, z památné hory Blaník vyjede vojsko. Jde o jednu z nejznámějších pověstí naší krajiny. Ke stálé popularitě nepochybně přispělo i cimrmanovské představení Blaník neboli Jevištní podoba českého mýtu. Kameny z hory Blaník jsou symbolicky v základech Národního divadla, což svědčí o síle mýtů. Kde se pověst, že nás zachrání rytíři, vlastně vzala?
Naděje je lákavá
Záhady a pověsti kolem hory se rozhodně netýkají jen samotného přírodního útvaru. Už jen to, že hory jsou tu vlastně dvě – Říp a Blaník. Na rozdíl od památné hory Říp ale není Blaník spojen s jakoukoli konkrétní historickou událostí. Pověsti, které kolem něj kolují, se rodily velmi postupně, vypravěči a posluchači měnili jak formu, tak i jejich obsah.
Současná podoba, na kterou lze narazit nejčastěji, se ustálila asi někdy koncem 19. století. Blanické pověsti překračují i podle historičky Evy Doležalové pouhý historický rámec. „Blanický příběh se stává opakovaně aktuálním při jakékoli krizi. Naděje, že nám v těžkostech přijde někdo na pomoc, je velmi uklidňující. Kdykoli se tak u nás něco děje, někdo si na Blaník vzpomene,“ uvažovala v pořadu Jak to bylo doopravdy?
První střípky z 15. století
Z této doby máme první zkazky o „zázračných“. Úřady tehdy řešily nepovolené poutě na horu, protože mezi lidmi se roznesla pověst o tamních hrobech apoštolů Petra a Pavla. Lid si pak vzal do hlavy, že je potřeba tam postavit kostel. Samotné jádro blanické pověsti vzniklo v 70. letech 15. století. Autorem byl asi sedlák Mikuláš Vlásenický. „Velmi hrozné a strašlivé předpovědění muže božího…“
V těchto verzích je však jasně patrné, že Češi si za svoje problémy budou moct sami. Budoucí katastrofy je tak postihnou za jejich hříšnost, kdy budou varováni osmi znameními (něco jako egyptské rány?). Když se pak národ nepolepší, vtrhnou na něj vojska ze čtyř světových stran. K rozhodující bitvě dojde pod Blaníkem, na konci vyjede vojsko z hory, které nepřátele pobije.
Jeho proroctví žilo dál, dochovalo se nám v českém jazyce z přelomu 16. a 17. století. Další texty pak najdeme ve Vidění Oldřicha z Rožmberka, které následně šířili jezuité. Třetí pramen je mnohem mladší, tzv. Proroctví slepého mládence pochází až z 18. století za vlády Marie Terezie.
Úkazy u hory
Stejná doba poskytla i roztříštěné zkazky o podivných jevech kolem hory. Jako se v různých lesích u nás i ve světě tradují podivná zjevení, kolem hory měl být slyšet vojenský buben, troubení nebo i armádní povely. Toho se samozřejmě chytila lidová slovesnost. Příběhy vykrystalizovaly ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska.
Michael Douglas míří do Česka: Miloš Forman mu změnil život. Zná se také s Ivanou Gottovou, kdysi byl u ní doma
Spor o dějiny a velitele
Koncem 19. století a v první polovině 20. století vypukl ve spojitosti se sporem o Rukopisy spor o smysl českých dějin. V jeho rámci byla otevřena „praktická“ otázka, kdo blanickému vojsku velí. Dvěma hlavními adepty byli husité a český patron, tedy svatý Václav. „Nakonec vyhrála koncepce, že tamnímu dlícímu vojsku velí právě svatý Václav,“ vysvětluje Doležalová.
Realita, nebo vnitřní uklidnění?
„Celý ten příběh je krásný mýtus, který má však s realitou pramálo společného. Blaník ale po celou historii přitahuje svou magičností. Věčnou touhou historiků je bortit mýty a hledat zrnka pravdy. Proto se věnují i Blaníku. A ta legenda za vyprávění stojí,“ uzavírá Doležalová.
Vnitřní apel a anonymní vojsko
Síla tohoto mýtu může ležet ještě někde jinde. Mýty mají totiž mnohem větší vnitřní sílu, moc apelovat na každého jednotlivého člověka. I kdyby byla uvnitř Blaníku nakrásně skutečná armáda, středověké vojsko by v dnešní době při ohrožení moc nepomohlo.
Že jsou ale na světě spící síly, které je třeba brát vážně, ukázalo třeba hackerské hnutí Anonymous, když vypukla ruská invaze na Ukrajinu. Takové „blanické vojsko“ se tak může z minuty na minutu zrodit kdekoli ve virtuálním prostoru, pokud bude mít důvod.
Není Čech jako Čech: Slovanů je u nás jen třetina, zbytek má ve své DNA keltské kořeny i stopy starých Germánů
Zdroje: PlusRozhlas, StoPlusJednicka, Wikipedia
