Svátek svaté Barbory, který připadá na 4. prosince, je dle starých českých tradic pro nezadané ženy naprosto zásadní datum. Právě v tento den se totiž řežou větvičky třešní, které mají kouzelnou moc. Pokud vám pak do Štědrého dne vykvetou, můžete pomalu začít chystat veselku. Má to ale svá pravidla a běda tomu, kdo na ně vezme nůžky.
Osudová věštba pro nezadané
Většina z nás si v prosinci barborky do vázy dává prostě proto, že jsou krásné a vnášejí do zimního bytu kousek jara. Naše babičky ale moc dobře věděly, že v těch křehkých větvičkách se skrývá mnohem víc. Jde totiž o lásku. Tradice mluví jasně. Svobodné dívky by měly vyrazit pro větvičky po setmění a ideálně u jejich trhání použít vlastní zuby, to už je ale extrém pro opravdové odvážlivce. Hlavní poselství zůstává stejné.
Pokud pak barborka do Štědrého dne vykvete, dívka se do roka provdá. Děvčata dříve dokonce trhala více větviček a pojmenovávala je po různých chlapcích. Ten, jehož větvička vykvetla jako první, se měl stát vyvoleným ženichem.
Existují ale i méně příjemné pověry, které by dnes možná nejednu slečnu nepotěšily. „Pokud dívka už není panna, pak větvička nerozkvete nebo květy uschnou,“ připomíná starou a poněkud přísnou pověru redakce webu Proženy.cz. Inu, naštěstí dnes už barborky bereme spíše jako krásnou dekoraci než jako detektor počestnosti.
Drsný příběh za křehkou krásou
Zatímco my si užíváme romantiku rozkvetlých třešní, samotný příběh svaté Barbory je spíše námětem na drsný thriller. Barbora byla podle legendy dcerou tureckého šlechtice, který ji ze žárlivosti na její ctnost zavřel do věže. Když se dívka tajně obrátila na křesťanskou víru, otce to rozzuřilo k nepříčetnosti.
Konec byl bohužel tragický. Barbora skončila na popravišti a katem se stal její vlastní otec. Cestou na smrt se jí ale zachytila do šatů větvička, která uprostřed zimy vykvetla. Právě to se stalo symbolem naděje a finálního vítězství života nad smrtí. Dnes už naštěstí nikdo nikoho do věží nezavírá, ale symbolika světla a nového života v barborkách zůstává.
Jak donutit barborky k rozkvetu
Možná se vám stává, že vám barborky ve váze jen smutně uschnou. Chyba je dost možná v tom, čím jste je uřízli. Do ruky byste totiž neměli vůbec brát nůžky. Ty totiž stlačí pletiva ve stonku a větvička pak nemůže pít. Vždy proto použijte ostrý nůž a řez veďte co nejvíce šikmo.
Pokud chcete mít jistotu, že se květů dočkáte, zkuste trik podle knihy Adventní čas od Dagmar Šotterové. Ta doporučuje dopřát větvičkám pořádný teplotní šok. Ideální je dát je po uříznutí na dva dny do lednice nebo mrazáku, aby si „myslely“, že přešly mrazem. Poté je ponořte do lázně teplé asi 60 °C a následně je nechte několik hodin ve vodě o teplotě 40 °C.
Do vázy pak nezapomeňte přidat lžičku cukru, funguje to jako skvělá výživa. A pokud máte doma suchý vzduch z topení, větvičky pravidelně roste rozprašovačem. Ony se vám za tu péči odmění.
Živé strašidlo Barbora
Dnes už barborky známe jen ve váze, ale dříve chodívaly 3. prosince po vsi i tajemné postavy zvané „Barborky“. Byly to dívky zahalené do bílých prostěradel, s rozpuštěnými vlasy a závojem přes obličej.
Pro děti to musel být docela děsivý zážitek. Barborky totiž metlou hrozily zlobivým dětem a nutili je k modlení. Dnes už na nás naštěstí nikdo pod okny nemumlá a můžeme si v klidu užívat jen tu hezčí část tradice. Tedy čekání na to, zda nám láska v příštím roce pokvete.
