Zemi nazýváme také „modrou planetou“, protože většinu jejího povrchu (konkrétně 71 %) pokrývá voda neboli hydrosféra. Dosud se badatelé shodovali na tom, že právě modré oceány vděčí za svou existenci mnoha náhodným ledovým kometám, které k nám v minulosti dopadly. Překvapivá analýza však tento pohled zpochybňuje. Byly tu vodní masy už od začátku?
Enstatitové chondrity
Oxfordští badatelé se pod vedením Thomase Barretta podívali na zoubek právě enstatitovým chondritům. Jde o zvláštní typ meteoritu, který měl být při formování Země její základní „cihlou“. Obsahuje totiž obrovské množství vodíku. Vědci je dlouho pokládali za „suché“, protože vznikaly ve žhavých oblastech Sluneční soustavy.
LAR 12252
Teprve důkladný rozbor vzácného meteoritu LAR 12252, který byl v roce 2012 nalezen v Antarktidě, ukazuje opak. Těleso vykazuje vysoký obsah železa a současně nízký stupeň termální změny. Což jednoduše znamená, že od svého vzniku neprošel drastickou proměnou.
„Naše analýza pomocí speciální rentgenové spektroskopie ukázala, že tyto kosmické kameny obsahují až překvapivě hodně vodíku vázaného na síru,“ podotýká Barrett. „Zajímavé je hlavně to, že se tento vodík nachází v jemné matrix, jakési mezihmotě mezi většiny zrnky meteoritu.“
Přirozená syntéza vody
Matrix meteoritu tak obsahuje cca 10krát víc vodíku než jeho okolí. Právě on tak mohl při formování Země posloužit jako zdroj pro přirozenou syntézu vody. Tímto způsobem tedy mohly vzniknout všechny dnešní oceány.
„Dosud jsme si mysleli, že se k nám voda dostala hlavně skrze pozdější zásahy komet nebo uhlíkatými chondrity z vnějších částí sluneční soustavy,“ upřesňuje situaci James Bryson, spoluautor studie. „Tohle zjištění ale ukazuje, že hodně velké množství vodíku mohlo být přítomno už v samotných počátcích formování planety.“
Jak kameny k vodíku přišly
Podle badatelů byl hlavním původcem vysokého obsahu vodíku minerál pyrhotin. Jde o sulfid železa, která v sobě vodík dovede uložit. Jeho drobné částečky byly během letu vesmírem obaleny prachem a pak krátkým, ale intenzivním teplem. Dokázaly tak katalyzovat reakci s okolním vodíkem, který se změnil na sirovodík a rozpustil v okolním materiálu kamenů. Následně ztuhl do sklovité formy.
Zrození vody
Stejné meteorické kameny byly na Zemi opět vystaveny obrovským teplotám a tlakům. Uvolni se z nich vodík a síra, které se mohly spojit s okolním kyslíkem – a vznikla vodní pára. Její část zkondenzovala do oceánů, zbytek zůstal v zemském plášti, kde vytvořil podzemní zásoby klíčové tekutiny.
Běžnější život
Obrovským přínosem výše popsaného procesu je také skutečnost, že mění naše chápání vzácností podmínek života. Měla-li právě Země ve vínku takové množství vody od začátku existence, mohlo to stejně probíhat na mnoha dalších místech. To samé mohlo proběhnout na Marsu, Venuši i jiných planetách. Ostatně sondy na Marsu potvrdily, že v dávných dobách tam probíhal koloběh vody.
Zdroje: Oxford University, NationalGeographic, ScienceDirect, Wikipedia
