Zpěvák Karel Zich by dnes oslavil 77. narozeniny, jeho úspěšnou hudební dráhu i spokojený rodinný život však před dvaadvaceti lety ukončila tragická událost na dovolené ve Francii. Muzikant po sobě zanechal nadčasové hity i syna, který je jeho věrnou kopií.
Geny po dědečkovi a vlastní kytara
Odmalička vyrůstal v hudebním prostředí a v rodinné vile na pražských Vinohradech se pravidelně scházeli muzikanti. Jeho dědeček Otakar založil katedru estetiky Univerzity Karlovy a strýc Jaroslav působil jako uznávaný hudební skladatel. Sám Karel Zich zpočátku rodičům však přidělával starosti.
Do svých dvou let vůbec nechodil ani nemluvil. V pěti letech už ale usedal ke klavíru a v jedenácti dostal první kytaru. Na tu se naučil hrát úplně sám. Kromě hudebního nadání vynikal také ve sportu. Pravidelně jezdil na kole, hrál tenis, chodil po horách a dokonce se jednu dobu účastnil automobilových závodů.
Později úspěšně vystudoval estetiku a sociologii, získal dokonce doktorát z filozofie. Nakonec u něj však jednoznačně zvítězila vášeň k hudbě, své první pěvecké kroky spojil se skupinou Framus a následně zakotvil ve formaci Spirituál kvintet.
Odmítání cizí nálepky a vyprodané sály
Na sólovou dráhu se vydal v první polovině 70. let. Díky specifickému barytonu a hře na dvanáctistrunnou kytaru si ho publikum okamžitě zamilovalo. V anketě Zlatý slavík zaznamenal obrovský úspěch, když se během jediného roku dokázal posunout ze 120 místa na čtvrtou příčku. Podobný skok se v historii ankety už nikomu nepodařil.
Odborníci i běžní posluchači hudebníka často přirovnávali k americkému Králi Rock ‚n‘ Rollu. „Mám Elvise rád, na koncertu ho připomenu několika písničkami, ale to je všechno,“ vysvětloval tehdy Zich v rozhovoru pro časopis Melodie. Zásadně odmítal srovnávání a chtěl být vnímán jako originální český interpret.
Prodal více než milion desek a vyprodával sály v západní Evropě, Americe, Brazílii nebo Austrálii. Zpíval vlastní tvorbu i skladby renomovaných autorů. Písně jako Paráda, Alenka v říši divů nebo duet Mosty znějí z rádií dodnes.
Setkání u burčáku a utajená svatba
S první manželkou Natašou se seznámil v roce 1977. Svatbu slavili hned následující rok a strávili spolu více než dvacet let. Vychovávali dceru Adélu a o sedm let mladšího syna Karla. Zpěvák se snažil rodinu maximálně zabezpečit a pro své děti představoval velmi obětavého tátu. Často po náročném koncertu vstával už v sedm hodin ráno, jen aby si s rodinou mohl v klidu sednout ke snídani.
Manželství však nakonec skončilo rozvodem. Zichovo srdce si získala žena, kterou poprvé potkal na Moravě. Jana tam pracovala jako studentská hosteska a Waldemar Matuška ji pozval na burčák do hotelu. Jiskra mezi budoucími manželi naplno přeskočila o mnoho let později. K oltáři se dvojice vydala na konci léta roku 2002 v naprostém utajení. Uvědomili si prý, že letní dny rychle ubývají a na podzim by svatební obřad kvůli pracovnímu vytížení už nestihli.
Poslední slova pod korsickým sluncem
Druhá manželka přivedla Zicha k přístrojovému potápění. Novému koníčku úplně propadl a s potápěčským oddílem zamířili v červenci 2004 na dovolenou ke korsickému městu Porto Vecchio. Zpěvák překypoval energií a udržoval se ve výborné fyzické kondici. Měl pocit, že s padesátkou pro něj spousta věcí teprve začíná.
Z jednoho mořského ponoru se ovšem vynořil naprosto vyčerpaný. Instruktor Radomír Hertl později do oficiální zprávy zapsal, že hudebník před potopením nevykazoval absolutně žádné známky stresu. Směrem ke kolegům stihl pronést pouze krátkou větu, že je mu špatně. Vzápětí ztratil i před zraky manželky vědomí a i přes rychlý letecký transport do nemocnice mu záchranáři nedokázali pomoci.
Příčinou nečekaného úmrtí pětapadesátiletého zpěváka byl rozsáhlý srdeční infarkt. Na vzpomínkových akcích dnes otcův odkaz připomíná syn Karel. Zdědil po něm výrazné oči, typický úsměv a lásku k životu.
