Kdyby se rozdávaly medaile za tvrdohlavý optimismus, měl by jich plnou vitrínu. Představitel legendárního Hawkeyeho Pierce z M*A*S*H dnes slaví devadesáté narozeniny. Místo důchodu v houpacím křesle však Alan Alda bojuje s Parkinsonovou chorobou, točí seriály pro Netflix a tvrdí, že hrdost je ztráta času.
Devadesátka na krku a diář plný
Věk pro něj zjevně nic neznamená. Je to prý jen číslo v občance, které mu dnes připomíná, že je na světě už devět dekád. Většina jeho vrstevníků, pokud ještě žijí, vzpomíná na staré dobré časy. Alda ne. Herec se vrhá do nových projektů s vervou, kterou by mu mohl závidět kdekdo o polovinu mladší.
Ještě loni se objevil v seriálové adaptaci svého filmu The Four Seasons na Netflixu, kterou připravila Tina Fey. A nebylo to jen zdvořilostní cameo před kamerou. Alda měl plnohodnotnou roli. K tomu stále moderuje svůj úspěšný podcast Clear+Vivid, kde zpovídá vědce i umělce. Jeho zvědavost je evidentně silnější než fyzické limity.
„Nejsem pyšný. Jsem rád, že můžu něco dělat. Hrdost mi přijde jako ztráta času,“ řekl pragmaticky v nedávném rozhovoru pro magazín People.
Parkinson jako práce na plný úvazek
Před jedenácti lety si vyslechl diagnózu Parkinsonovy choroby. Poté udělal z nemoci veřejné téma. O svém stavu mluví otevřeně, bez sebelítosti, a bere ho jako další logický problém k vyřešení. Třes rukou neskrývá, naopak s ním před kamerou pracuje.
„Zvládání Parkinsona se změnilo z částečného úvazku na práci na plný úvazek. Je to neustálé hledání malých řešení,“ přiznal herec pro People. Každý den je pro něj výzva, jak obelstít vlastní tělo.
Bere to sportovně. „Je to trochu jako hra. Zjistil jsem, že ať je ten malý problém jakýkoli, když u toho vydržím, nakonec ho vyřeším. A pak se cítím jako milionář. Je to způsob, jak se bavit i za špatných okolností,“ dodal pro server Parade. Nemoc je pro něj jako otravný kolega, se kterým se musí naučit vycházet.
Láska s chutí rumu ze země
V Hollywoodu, kde manželství často trvají kratší dobu než produkce jednoho filmu, působí jeho vztah jako z jiné galaxie. S manželkou Arlene jsou svoji od roku 1957. To je skoro sedmdesát let.
Jejich seznámení je historka, kterou by nevymyslel ani scenárista. Potkali se na večírku, kde spadl na podlahu rumový dort. Byli jediní dva, kteří se nezastyděli, vzali si lžíce a pustili se do jídla přímo ze země. „Když se směje mým vtipům, znamená to pro mě hodně. Pořád se navzájem smějeme a ona je každým dnem vtipnější,“ svěřil se herec.
Dnes je Arlene jeho oporou i v praktických věcech, na které už Alda nestačí. „Nemám už takovou zručnost v prstech, takže mi někdy musí roztrhnout balíček. Je v tom tak dobrosrdečná. Vždycky říkám: Děkuju,“ popsal jejich soužití.
Smích jako jediná možná strategie
Někdejší chirurg Pierce z polní nemocnice v Koreji měl na všechno sarkastickou poznámku. Alda má humor laskavější, ale stejně břitký. Když se ho loni ptali na zdravotní stav, odpověděl s kamennou tváří: „Dělám pokroky.“ Po krátké pauze a šibalském úsměvu dodal: „Neřekl jsem, kterým směrem.“
O osudech dalších oslavenců si můžete přečíst ZDE.
.jpg){kind=link}
