Architektka Kamila Douděrová žije rozkročená mezi dvěma naprosto odlišnými světy. Během pracovního týdne obývá moderní mezonetový byt vybudovaný v podkroví rodinného domu po babičce. Víkendy pak se svou početnou rodinou tráví v pečlivě zrekonstruované roubence kousek od Českého ráje. Obě místa si přitom interiérová designérka navrhla zcela sama a promítla do nich svůj osobitý vkus.
Znamení na prázdné půdě
Myšlenka na vybudování nového hlavního bydlení přišla nečekaně. Kamila Douděrová se potýkala s osobní krizí a jednoho dne se šla podívat na prázdnou půdu domu v Čelákovicích. Dříve zde žili její prarodiče a o objekt se starala její matka. „Vyšla jsem tehdy nahoru, aniž bych věděla, co hledám, a našla jsem tam v prachu dětskou knížku,“ svěřila se architektka. „Byla otevřená přesně tak, jak si pamatuji ze svého dětství, kdy mi ji předčítala babička,“ dodala s úsměvem.
Tento moment si vyložila jako znamení. Celou budovu se rozhodla zvednout o jedno patro, z původně nevyužitého prostoru pod střechou tak vznikl velkorysý a prosvětlený byt. Náročné stavební práce zabraly zhruba devět měsíců.
Rodinné útočiště s hudební galerií
Centrem domácnosti se stal obývací pokoj spojený s kuchyní a venkovní prosklenou terasou. Na stavbu stropů musela designérka využít litý beton. Nakonec se rozhodla tento surový materiál nechat odhalený a nekrýt ho sádrokartonem. Staleté původní cihly se tak v interiéru přirozeně potkávají s novodobým betonem.
Přímo nad obývacím prostorem se tyčí otevřená hudební galerie s klavírem, kytarami a saxofonem. Když si rodina začne hrát, celý dům získá akustiku koncertního sálu. Původně měly mít děti samostatné pokoje, samy si ale vyžádaly jeden velký sdílený prostor. Douděrová do vybavení chytře zakomponovala moderní kousky i starožitnosti jako velký skleník ve stylu art deco. S lehkým povzdechem ovšem vzpomíná na ukvapený prodej babiččiny empírové ložnice, protože podobné poklady dnes musí poměrně složitě shánět zpět.
Venkovský sen pro velkou rodinu
Před rokem a půl si Douděrová pořídila zachovalou roubenku z roku 1880 blízko Českého ráje. Předchozí majitelé se o nemovitost naštěstí velmi dobře starali. Odstranila proto jen necitlivé úpravy v podobě lesklé červené kuchyňské linky v chodbě. „Tady mi přijde, že je to hřích dávat něco moderního,“ vysvětlila svůj konzervativní přístup k venkovskému stavení.
Interiér raději postupně vybavuje patinovaným nábytkem a stylovými doplňky. Nedávno do světnice pořídila nový přímotop chytře maskovaný jako tradiční kachlová kamna. Sběratelskou vášní se stal starý gramofon, ke kterému si rodina vozí vinylové desky z různých cest jako suvenýry.
Víkendové sídlo navenek působí drobně. Uvnitř ovšem bez problémů poskytne pohodlný nocleh pro čtrnáct lidí. Ve zděné části v přízemí se nachází velmi chladná ložnice přezdívaná lednice. Podkroví pak ukrývá dvě prostorné místnosti pro prarodiče i vnoučata. Jak to u ní na chalupě vypadá, odhalila před pár dny redakci Blesku.
Rychlé přesuny do nového ateliéru
Při výběru chalupy hrála důležitou roli i vzdálenost od domova v Čelákovicích. Cesta po dálnici zabere sotva hodinu času, rodina se tak na venkov vydává velmi často a někdy klidně i na pouhý jeden den. V domovském městě si navíc designérka nedávno otevřela zbrusu nový ateliér.
Nejde přitom jen o běžnou kancelář. S kolegou Františkem z televizního pořadu Jak se staví sen tu plánují pořádat besedy a semináře pro veřejnost. Návštěvníkům chtějí přibližovat náročné zákulisí natáčení a reálný průběh bleskových pětidenních proměn. V útulném prostředí svého ateliéru také přijímá klientky se složitými životními osudy a potichu připravuje spuštění vlastního podcastu.
