„Pane Drtikol!“ – oslovují ho tak už čtyři dekády. Vladimír Kratina (73) se teď připomíná i mladším divákům, v neděli ve 14:50 se objevil v pohádce O loupežníku Olbramovi na ČT1. Přitom z obrazovky nikdy úplně nezmizel, jen si drží nadhled, hraje v Činoherním klubu a o svém řemesle mluví bez kudrlinek. Přestože od premiéry jeho nejslavnější role z filmu Prázdniny pro psa (1980) uběhlo už 45 let, herec si stále drží popularitu i specifický nadhled na své povolání.
Od Drtikola k loupežníkovi Olbramovi
Postava pana Drtikola se stala jednou z jeho nejvýraznějších filmových rolí. Dodnes ho lidé na ulici volají „pane Drtikol“. „Pořád. To ale patří k profesi. Já odpovím: ‚Nazdár kluci.‘ Pohoda, o nic nejde,“ řekl pro iDNES.cz. Přidal i úsměvnou historku z natáčení, kdy za volantem těžké Tatry 813 vyplašil celý štáb: „Padesát lidí ze štábu prchalo někam pryč do luk. Nakonec jsem to zastavil.“
V nedělní pohádce O loupežníku Olbramovi se představí v roli charismatického zbojníka, který balancuje mezi spravedlností a vlastním prospěchem. Snímek režíroval Vladimír Karlík a vedle Kratiny v něm hráli například Magdalena Reifová, Jaroslav Moučka či Bronislav Poloczek.
Herec, který si drží vlastní tempo
Vladimír Kratina patří už mnoho let k oporám Činoherního klubu, kde odehrál desítky dramatických i komických rolí. Divadlo považuje za svůj domov a místo, kam se vždy rád vrací. Zároveň má ale jasno v tom, co mu na herecké práci nesedí. „Když postaví letní scénu v každé vesnici, kde je park, kde jsou slyšet letadla, štěkají psi, křičí děti, jezdí auta a my do toho vykřikujeme nějaké repliky, to je fakt úplná blbost,“ řekl letos pro iDNES.
Vedle herectví má i další vášeň. „Víno je mým koníčkem, moc se mi líbí ta jeho nekonečnost a variabilita,“ řekl týdeníku 5plus2. Tento koníček podle něj dobře doplňuje hereckou profesi, protože obojí vyžaduje trpělivost, smysl pro detail a schopnost vnímat jemné odstíny.
Kratina také přiznává, že se nerad sleduje na obrazovce. „Rejžo, ne, já vám bezvýhradně důvěřuju, a co mi řeknete, to udělám. Já na to koukat nemusím,“ říká s typickým klidem.
Soukromí bez patosu a kariéra
Vladimír Kratina po studiích na pražské DAMU rychle zaujal svou vysokou postavou, ale i charismatem a schopností zahrát drsňáka i citlivého chlapa, co umí k divákům promlouvat beze slov. Na plátně se výrazněji objevil už v sedmdesátých letech a během následující dekády se stal jednou z nejznámějších tváří českého filmu. Publikum si ho spojuje hlavně s komedií Prázdniny pro psa, ale zahrál si i ve snímcích, které patří k symbolům své doby, například Bony a klid nebo Láska z pasáže.
S kým žije Štěpán Benoni: Osudovou lásku potkal dvakrát v životě. Bydlí spolu se psy a koňmi ve srubu na Šumavě
Znají ho také diváci televize. Kratina se objevil v Dobrodružství kriminalistiky, Zdivočelé zemi a v novější době třeba v Ulici, Ordinaci v růžové zahradě 2 nebo Zoo. K herectví přidává i hudbu, zpívá a občas píše texty, a obě profese se mu prolínají už přes padesát let. Jeho hluboký hlas, civilní projev a přirozenost před kamerou z něj dělají herce, po kterém režiséři sáhnou, když potřebují roli s váhou i lidskostí.
Letos na jaře herec potvrdil zásadní změnu v osobním životě. Po letech manželství se rozvedl. „Chci, abyste to věděli ode mě. Jsem rozvedený,“ řekl dle Blesku svým hereckým kolegům. Na téma citů reaguje přímo: „Já nepotřebuju muchlat žádného plyšáka nebo psa, já nejsem citově vyprahlý,“ dodal pro iDNES.
