Česká televize v neděli odpoledne připomene herečku Lenku Pichlíkovou (71) pohádkou A nebojíš se, princezničko?. Kdysi křehká dívka z filmových pláten zmizela z českého veřejného prostoru na začátku 80. let. Proč se Pichlíková rozhodla opustit svou rodnou zemi i slibnou kariéru? Její životní příběh má dramatičnost i poetiku dobré divadelní hry.
Od princezny k učitelce v Connecticutu
V 70. letech se Lenka Pichlíková objevovala v řadě divadelních i televizních rolí. Ve snímku Setkání v červenci hrála po boku Daniely Kolářové, v Pozor, vizita! se proměnila v Máničku a pohádky jako O statečné princezně Janě či dnes reprízované A nebojíš se, princezničko? z ní udělaly miláčka dětského publika. Získala i uznání v zahraničí, když drama Chvíle pro píseň trubky, kde ztvárnila zrakově postiženou dívku, vyhrálo první cenu v Monte Carlu.
Jenže do života se jí začala vkrádat politika. Tehdy jí ředitel televize údajně sdělil, že je pod tlakem a musí jí udělit zákaz činnosti na deset let. Pichlíková o tom mluvila v pořadu Vizitka na Vltavě. Nechtěla vstoupit do strany, a tak se dveře do divadel i televizí začaly zavírat.
Vše změnila náhoda. Na výletě do Benátek potkala amerického profesora Marcuse Burka. Rok nato se za něj v Praze provdala a poté, co státu zaplatila náklady na své studium, získala povolení k vystěhování. Psal se rok 1982 a pohádková princezna odletěla do reality amerického venkova.
Ticho je někdy víc než slova
Po příjezdu do USA téměř nemluvila anglicky. I proto se naplno ponořila do pantomimy – umění, které ji fascinovalo už od dětství. „Když jsem pak začala angličtinu studovat, bolely mě svaly na obličeji,“ zavzpomínala v rozhovoru pro Vltava – Vizitka. V pantomimě našla nejen vyjádření, ale i svobodu. Studovala u samotného Marcela Marceaua, cestovala s divadelními skupinami po Americe, Mexiku i Francii a hrála pro děti z nejchudších čtvrtí.
Přidala k tomu i akademickou dráhu – získala magisterský titul a stala se pedagožkou herectví na univerzitě v Connecticutu. „Musím ve třídě vytvořit atmosféru, kdy jsou studenti schopni se otevřít. Protože chybami se člověk učí,“ řekla pro Vizitku.
Její umělecká cesta se rozvětvila i do arteterapie, kterou se zabývá ve skupině Healing Arts. Věří, že divadlo má smysl jen tehdy, když slouží společnosti: „Bez kultury nemůže mít žádná země duši,“ říká neústupně.
Z pohádkové princezny a dětské herečky lékařkou: Kateřina Rusinová dnes pomáhá pacientům v nejtěžších chvílích života
Když se zvedne opona, vše je možné
Lenka Pichlíková se narodila do umělecké rodiny. „Moje matka se jednoho červencového odpoledne šla podívat na film Děti ráje. Toho večera jsem se narodila,“ uvádí ve svém uměleckém prohlášení na svém webu. Už jako malá navštěvovala s maminkou loutková představení a Josef Skupa jí po jednom z nich ukázal celý svět za oponou.
Na DAMU ji napoprvé nevzali, protože byla moc mladá. Když ji o rok později přijali, rodiče z toho radost neměli. „V naší rodině panoval názor, že kdo se pustí do divadla, přinese na sebe prokletí.“ Pomoc tehdy našla u slavného prastrýce Ladislava Peška. „Dala jsem mu pusu na tvář a on mě políbil na čelo. Požehnal mi. Řekl, že mě polibek ochrání.“
Zdá se, že opravdu ochránil. I když se musela vzdát domova, slibné filmové kariéry a začínat znovu v cizí zemi, svou lásku k divadlu nikdy neztratila. Dnes učí herectví, režíruje představení pro děti a účastní se mezinárodních festivalů. Objevila svobodu, o které si v dobách normalizace mohla nechat jen zdát.
Lenku Pichlíkovou si mohou diváci připomenout v neděli ve 13:05 na ČT1 v pohádce A nebojíš se, princezničko?
Herečka Elizabeth Hurley (60) se ukázala s maminkou (85) v leopardích plavkách. Obě vypadají jako bohyně
Zdroje: autorka, ČT, Vltava, LenkaShows, CSFD
