Detektivní film Alibi na vodě dodnes patří k oblíbeným snímkům ze 60. let. V roli manekýny se v něm objevila tehdy sedmnáctiletá Ivana Striničová. Přestože měla skvěle našlápnuto k zajímavé filmové kariéře, její životní cesta se nakonec ubírala zcela jiným směrem. Před kameru se vracela už jen sporadicky a své pracovní štěstí našla ve světě starožitností.
První velká role po boku slavných kolegů
Režisér Vladimír Čech obsadil mladou dívku do role Zuzany Kroftové v roce 1965. Tento úspěšný kriminální snímek diváky zavedl do atraktivního prostředí filmařů a módy, ve kterém se odehrávalo vyšetřování záhadné smrti. Striničová se na plátně sice neohřála příliš dlouho, protože její postava byla nalezena mrtvá na dně přehrady Orlík v potopeném hausbótu, ale zanechala hluboký dojem. Ocitla se tehdy ve společnosti významných herců, jako byli Karel Höger, Josef Bek, Josef Beyvl, Jaroslav Vojta nebo Svatopluk Beneš.
Zkušenosti před kameru do té doby neměla, proto jí s pilováním správné filmové mluvy pomáhala zkušená Jiřina Štěpničková. Součástí natáčení bylo také fotografování uměleckých aktů, které v uvolněné atmosféře vytvořil fotograf Zdeněk Virt se svou manželkou Xenií. Striničová vzpomínala na tuto práci s úsměvem a ráda mluvila o Oldřichu Novém, který hrál fotoreportéra Laufra. Choval se k ní velmi příjemně a projevoval se jako velký lichotník.
Záměna jmen ve filmových databázích
V titulcích různých filmů lze najít dvě odlišná jména, což v oficiálních databázích vyvolává dojem, že se jednalo o dvě různé osoby. Narodila se jako nemanželské dítě matce Hildegardě Herglotzové a její otec chorvatského původu před jejím narozením odešel. Režisér Vladimír Čech si však nepřál, aby měla v úvodních titulcích německé příjmení po matce, proto pro ni vybral příjmení po otci Striničová. V dalších snímcích, například v komedii Jak se krade milion, už vystupovala pod svým rodným příjmením Herglotzová.
Hned rok po svém debutu získala roli Evy v prázdninové komedii Kočky neberem, která vyprávěla příběh o starém autě Kleopatra a byla ojedinělým pokusem o zábavný film pro tehdejší mládež. Menší úlohy si připsala také ve snímcích Svatba jako řemen, Dáma na kolejích, Ezop nebo v projektu Kinoautomat. V populárním televizním seriálu Pan Tau ztvárnila komornou a při natáčení exteriérů na zámku Hluboká se potkala s Janem Werichem. Na jeho úžasné vyprávění, náklonnost k ženám i na kolegu Otu Šimánka po letech velmi ráda vzpomínala.
Přehlídková mola a vyhlášený pražský salon
Herectví nebylo jedinou oblastí jejího působení, celých 15 let totiž vystupovala ve sboru Divadla na Vinohradech. Příležitostně se pak objevovala i v reklamách. Její půvabná tvář byla úzce spjata s tehdy vyhlášeným kadeřnickým salonem Gerharda Matuschky v pražské ulici Ve Smečkách. Zde totiž pracovala jako modelka. V tomto salonu se pravidelně střídala tehdejší umělecká elita, televizní hlasatelky a populární zpěváci včetně známého tria Golden Kids, které tvořili Helena Vondráčková, Marta Kubišová a Václav Neckář.
Pátrání po otci
Biologického otce se rozhodla vyhledat až ve svých čtyřiadvaceti, kdy už byla vdaná. Společně s kamarádkou odcestovala do tehdejší Jugoslávie a našla ho v zapadlé vesnici Lokvičič. Jejich chladný vztah se srovnal až po delší době, kdy ji navštívil v Praze. Provdala se velmi mladá a přijala příjmení Hezinová. Kvůli péči o 3 děti se rozhodla uměleckou dráhu definitivně ukončit.
Když jí bylo čtyřicet, začala pracovat jako prodavačka ve starožitnictví na Václavském náměstí. Po revoluci si pak otevřela vlastní obchod v Americké ulici a dnes už si užívá důchodu a pomáhá s vnoučaty.
.jpeg){kind=link}