Obyčejný prodej zeleniny na petrovickém sídlišti se před dvaatřiceti lety změnil v dějiště nájemné vraždy. O život tam přišla Ludvika Jonáková, jejíž smrt si po vyhrocených sporech o majetek objednal její manžel Ivan Jonák. Cesta k odhalení pravdy a potrestání viníků ale nebyla vůbec přímočará a samotné zatčení výstředního majitele Discolandu nakonec vyžadovalo od kriminalistů hodně netradiční postup.
Útěk z vily a boj o luxusní podnik
Manželství spolumajitelů populárního podniku Discoland Sylvie spělo k nezvratnému konci už v létě roku 1993. Ludvika Jonáková se tehdy tajně sbalila a i se dvěma dcerami od Jonáka odešla. Na záznamníku zanechala pouze strohý vzkaz o svém odchodu a místo pobytu před rodinou pečlivě tajila. Útočiště nakonec našla u svého o jedenáct let mladšího partnera Tomáše W. v pražských Petrovicích. Její manžel mezitím žil s novou družkou, se kterou měl třítýdenního syna.
Ačkoliv v Discolandu Sylvie vlastnila třicetiprocentní podíl, potýkala se s nedostatkem peněz. Výstřední podnikatel jí brzy přestal platit výživné na děti a hledal ji pomocí bezpečnostní agentury. Musela si tak otevřít malý červený stánek s ovocem a zeleninou na tamním sídlišti. Podle výpovědí svědků toužila podnik do vyřešení sporů zcela uzavřít. Mezi manželi panovalo obrovské napětí a muž dokonce při jedné hádce vykopl dveře jejich petrovického bytu.
Žena u své sestry pro jistotu uschovala dopis pro případ své smrti. V textu uvedla obavy o svůj život a stěžovala si na fyzické násilí i vyhrožování. Vinila svého muže z přivlastnění Discolandu a popsala ho jako člověka řešícího každý problém úplatkem.
Smrtící výstřel mezi bednami se zeleninou
K prvnímu pokusu o odstranění nepohodlné spolumajitelky došlo 6. dubna. Do petrovického stánku vstoupili dva mladíci ozbrojení pistolí s tlumičem. Spolumajitelka podniku je ale dokázala vlastní silou vytlačit ven a uvnitř se zamkla. Druhý den přesto znovu nastoupila do práce.
Kolem poledne ke stánku dorazila jiná skupina najatých mladíků z Kladna. Úkolu se nakonec ujal osmnáctiletý Jiří Tokár. Střelcem původně vůbec být neměl, zbraň vzal do ruky až po slibu vyšší finanční odměny. Svou oběť usmrtil jedinou ranou. Podle pozdější výpovědi u soudu držel pistoli poprvé v životě. Sám vdovec se těsně po činu tvářil velmi zarmouceně a před televizními kamerami nabídl odměnu sto tisíc korun za dopadení pachatele.
Vyšetřování samotné vraždy provázela řada pochybení. Policista například přinesl vražednou zbraň balistikovi v holé ruce a zcela tak znemožnil sejmutí případných otisků prstů.
Lstivé zatčení majitele medvědů
V červenci stejného roku zažil horké chvilky i samotný organizátor činu Ivan Jonák. Nejprve přežil výbuch bomby ve svém voze a hned o den později ho do tváře zasáhla kulka neznámého střelce. Přišel o několik zubů, pachatele se však policii nikdy vypátrat nepodařilo.
V září už spadla klec a elitní kriminalisté si pro vlivného bosse přijeli přímo do jeho sídla. Bývalý člen pražské mordparty Jan Štoček popsal okolnosti akce v pořadu Fight Cast One. „Ne, že by měli strach z Jonáka, ale z těch medvědů,“ zavzpomínal vyšetřovatel na zvířata pobíhající po pozemku. Kontroverzní podnikatel totiž vlastnil medvěda Míšu i krokodýla Kubu a neustále šokoval okolí. Běžně se fotil polonahý s pistolí a dítětem v náručí nebo projížděl Václavským náměstím v luxusním autě s nahými ženami.
Dovnitř se detektivové dostali díky promyšlené lsti. Zjistili informaci o padesátitisícovém dluhu za elektřinu a vydávali se proto za pracovníky rozvodných závodů. Snadno tak překonali trojité mříže u vstupu do vily a podezřelého zadrželi.
Roky v soudní síni a výjimečný trest
Soudní proces začal na jaře roku 1996. Hned první den někdo nahlásil v budově bombu a zasedání provázely hysterické výstupy příbuzných. Odsouzený Jonák celou dobu trval na své nevině. Hájil se tvrzením, že odmítal jakékoliv povědomí o manželčině nové práci u stánku. Německý společník Helmut Huger ovšem u soudu potvrdil opak a dosvědčil žádost o likvidaci ženy.
Soudce Městského soudu v Praze Jiří Horký kontroverzního podnikatele dvakrát osvobodil a vrchní soud musel věc opakovaně vracet. Pravomocný rozsudek padl až napotřetí a zněl na osmnáct let za mřížemi. Trest pokrýval jak vraždu manželky, tak i plánovanou likvidaci jejího přítele Tomáše W. Vrah Tokár si odseděl čtrnáct let.
Brány věznice Jonák opustil na konci dubna 2014. Na svobodě strávil necelé dva roky a zemřel v únoru 2016 krátce před svými šedesátými narozeninami.
