Herečka Véronique Genest ztělesnila pro miliony diváků zásadovou policejní komisařku Julii Lescautovou. Cesta k herectví se ale u ní nesla ve znamení velkých ústupků a odvážných kroků. Za maskou silné ženy se navíc skrývala bolest ze ztráty nejbližšího člena rodiny a hořký konec přátelství s hereckým kolegou.
Odmítaná zrzka na obálce časopisu
Její dětství v malém městě u Paříže poznamenala brzká smrt otce a desetiletá Véronique se musela rychle naučit samostatnosti. Ve volném čase se tajně vkrádala do divadel a sledovala zkoušky profesionálů. Po střední škole vystudovala konzervatoř a absolvovala kurz kosmetičky. K filmu se poprvé dostala právě s pudřenkou v ruce jako maskérka u režiséra Reného Féreta. Tvůrci ji ovšem často odmítali s odůvodněním, že je příliš hubená a ambiciózní.
V zoufalství přijala místo uvaděčky v pařížském Paláci kultury a doufala v setkání s vlivnými lidmi od filmu. Slavní režiséři ale zřídkakdy zavadili pohledem o drobnou zaměstnankyni. Zlomové doporučení přišlo od známých z hudební branže. Poradili jí zcela radikální krok k upoutání pozornosti, pokud se chce proslavit, musí se svléknout. Dvaadvacetiletá rusovláska oslovila redakci pánského magazínu Lui a v roce 1981 se objevila na obálce zcela nahá.
Odvážná fotografie zafungovala spolehlivě. O jméno neznámé dívky se začala zajímat média a dorazily první skutečné nabídky. Producenti tehdy běžně vyžadovali natáčení lechtivých scén. Genest ochotně souhlasila a žádná herecká tabu neuznávala.
Záchvat vzteku přinesl životní příležitost
Menší úlohu si zahrála ve snímku Bankéřka po boku hvězdné Romy Schneiderové. Veškerá pozornost novinářů se pochopitelně soustředila na hlavní herečku a mladou Véronique tato situace frustrovala. V zákulisí ze vzteku rozhazovala kostýmy a velmi hlasitě nadávala. Její temperamentní výstup paradoxně upoutal televizního producenta. Okamžitě ji obsadil do chystané minisérie Nana.
Na začátku devadesátých let přišla osudová nabídka od režisérky Caroline Huppertové. Ta hledala představitelku pro zcela nový formát kriminálního seriálu. Hlavní postavou měla být žena velící mužskému vyšetřovacímu týmu.
„Byla jsem pravým opakem policejní komisařky. Nechtělo se mi do toho, ale nakonec jsem se nechala přesvědčit,“ prozradila pro magazín Télé Star. Seriál Julie Lescautová se začal vysílat v roce 1992 a ihned si získal obrovskou popularitu. Vzniklo celkem 101 dílů a seriál se natáčel až do roku 2014.
Osobní tragédie a stinná stránka slávy
Televizní komisařka se stala národním fenoménem. Genest s manželem Meyerem Bokobzou vychovávala syna Samuela a snažila se skloubit mateřství s náročným natáčecím kalendářem. Všudypřítomná pozornost fanoušků její rodinné soukromí silně narušovala a herečka si dle svých slov na veřejnosti často připadala jako zvíře v zoologické zahradě.
V době největšího pracovního rozmachu přišla zničující rána a její starší bratr Olivier vážně onemocněl. Sourozenci k sobě měli nesmírně blízko a v minulosti společně provozovali malou pařížskou restauraci. Diagnóza nemoci AIDS znamenala počátkem devadesátých let krutý ortel. Olivier svůj boj o život prohrál v roce 1993.
Hořký konec přátelství s kolegou
Natáčení veleúspěšného seriálu provázely i nepříjemné profesní konflikty. V roce 2006 se výrazně vyostřily vztahy mezi produkcí a hercem Moussem Dioufem. Představitel policisty N’Gumy požadoval vyšší honoráře a hrozil veřejným obviněním z rasismu. Genest se snažila napjatou situaci uklidnit a fungovala jako hlavní prostředník.
Její snaha o usmíření narazila na prudký odpor a rozhněvaný Diouf ji v návalu vzteku obvinil z nadřazenosti. Spolupráci v seriálu nadobro ukončil a s Genest už nikdy nenalezl společnou řeč. Herec zemřel o šest let později na následky těžké mrtvice.
Po definitivním ukončení natáčení Julie Lescautové se herečka stáhla z veřejného života. S manželem si pořídila vysněný dům v korsickém přístavním městě Calvi. Společně propadli kouzlu silných motocyklů a pravidelně vyrážejí na dlouhé projížďky po Evropě. Koncem června oslaví sedmdesátku.
