Vynikající herec a také člověk silně věřící. Za 72 let svého života ztvárnil stovky rolí jak na prknech divadel, tak před kamerou. Roku 1989 podepsal Několik vět, 12. listopadu se pak v Římě účastnil svatořečení Anežky České a 25. listopadu téhož roku vystoupil na Letné na manifestaci Občanského fóra. Jaký byl život člověka s hlubokou stopou na stříbrném plátně?
Tři dekády od skonu
Ve středu 15. ledna uplynulo od jeho smrti přesně 30 let. Svoje první angažmá získal v divadelní společnosti Any Červíčkové-Budínské, což byli přímí příbuzní Hrušínských. Jeho umělecká kariéra byla vskutku pestrá a také velmi početná. V televizi ztvárnil na 170 rolí, ve filmu 150 a na divadelních prknech 76.
Českému divákovi se asi nejvíc zapsal jako pan Komárek z komedie Na samotě u lesa, případně v tandemu s Jiřím Sovákem jako pan Císař z Chalupářů a kníže z pohádky S čerty nejsou žerty. V roce 1993 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství, za roli ve snímku Pevnost z roku 1994 byl nominován na Českého lva pro nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.
Nezájem o ceny
Už předchozí režim ho chtěl několikrát vyznamenat jako zasloužilého umělce. Nic takového ho ale nezajímalo a o cenu nestál. Přímo Ústřednímu výboru KSČ proto tehdy napsal: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“
Facka Hrušínskému
Velmi se přátelil s dalším vynikajícím hercem, Rudolfem Hrušínským. To trvalo až do incidentu na začátku 90. let, kdy tento herec poplácal po zadku tehdejší Kemrovu přítelkyni. Kemr mu okamžitě jednu vlepil a jejich přátelství tak skončilo. Ještě před smrtí si však stihli odpustit, jak v pořadu Kemrovi věnovaném uvedla jeho přítelkyně.
Praktikující katolík
Kemr byl na každý pád originální a nepřehlédnutelnou hereckou osobností. Na jevišti ani na plátně si ho nešlo splést. V osobním životě šlo o silně věřícího muže a praktikujícího katolíka. Se slovy „pozdrav pámbu“ tak pravidelně vcházel každou neděli do kostela.
Tím to ale nekončilo. V jeho trabantu bylo pravidelně volné jen místo řidiče. Zbytek prostoru obsadilo jídlo, které vozil po celé Praze starým lidem. Zcela nezaměnitelný byl i jeho vzhled. Klobouček zmuchlaný do čela, kulaté brýle a často dlouhý plášť. Krom toho ovládal prakticky jakýkoli strunný nástroje, zpravidla obří violu.
Jitka Zelenková slaví 75: Láska se slavným mužem jí přinesla velké trápení, žádný muž jí nestál za to, aby s ním měla děti
Vášeň pro historii
Měl velmi rád Bacha, Brahmse nebo Beethovena a znal perfektně jak jejich partitury, tak i životy. Krom toho šlo o detailního znalce Prahy, hlavně Malé Strany. Počátkem jara ale vždycky odjížděl na venkov, kde čistil kapličky podél cest.
Hráč do posledního momentu
Jeho pestrý a plodný život ukončila rakovina žaludku, ale snažil se hrát do poslední chvíle. Po operaci byl sice velmi slabý, nemohl však dopustit, aby to ohrozilo dokončení historického filmu V erbu lvice, pojednávajícím o Zdislavě z Lemberka v podání Mileny Steinmasslové. Premiéry se už nedožil a jeho životní dráze i filmografii se sotva někdo vyrovná.
Se svým skonem byl ale smířený, i se na něj připravoval. Jak kdysi uvedla Helena Růžičková Blesku: „Pepíček měl zvláštní nápady. Na smrt se třeba jednou chystal tak, že spal nějakou dobu v rakvi.“
Josefa Kemra v těchto dnech připomíná vysílání České televize. V sobotu jej diváci mohou vidět v pořadu Úsměvy Josefa Kemra či v televizních filmech Dům U tří vlaštoviček (1984), Nenechte se rušit (1980) a Jezevec (1976).
Ulice příští týden: Záhadný cizinec, Egon jedná bez rukaviček, Blančino tajemství, překvapení i loučení
Zdroje: CSFD, Wikipedia, CtiDoma, Extra, VisegradskyJezdec
