Josef Kemr: Odmítl pocty od komunistů, v trabantu vozil jídlo po Praze a před smrtí spal v rakvi

Vynikající herec a také člověk silně věřící. Za 72 let svého života ztvárnil stovky rolí jak na prknech divadel, tak před kamerou. Roku 1989 podepsal Několik vět, 12. listopadu se pak v Římě účastnil svatořečení Anežky České a 25. listopadu téhož roku vystoupil na Letné na manifestaci Občanského fóra. Jaký byl život člověka s hlubokou stopou na stříbrném plátně?

REKLAMA

Tři dekády od skonu

Ve středu 15. ledna uplynulo od jeho smrti přesně 30 let. Svoje první angažmá získal v divadelní společnosti Any Červíčkové-Budínské, což byli přímí příbuzní Hrušínských. Jeho umělecká kariéra byla vskutku pestrá a také velmi početná. V televizi ztvárnil na 170 rolí, ve filmu 150 a na divadelních prknech 76.

Českému divákovi se asi nejvíc zapsal jako pan Komárek z komedie Na samotě u lesa, případně v tandemu s Jiřím Sovákem jako pan Císař z Chalupářů a kníže z pohádky S čerty nejsou žerty. V roce 1993 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství, za roli ve snímku Pevnost z roku 1994 byl nominován na Českého lva pro nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

Nezájem o ceny

Už předchozí režim ho chtěl několikrát vyznamenat jako zasloužilého umělce. Nic takového ho ale nezajímalo a o cenu nestál. Přímo Ústřednímu výboru KSČ proto tehdy napsal: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“

Facka Hrušínskému

Velmi se přátelil s dalším vynikajícím hercem, Rudolfem Hrušínským. To trvalo až do incidentu na začátku 90. let, kdy tento herec poplácal po zadku tehdejší Kemrovu přítelkyni. Kemr mu okamžitě jednu vlepil a jejich přátelství tak skončilo. Ještě před smrtí si však stihli odpustit, jak v pořadu Kemrovi věnovaném uvedla jeho přítelkyně.

Herci z filmu Studujeme za školou: Josef Kemr, Rudolf Hrušínský st., Vladimír Salač, Stella Májová, FOTO: Public domain, via Wikimedia Commons

Praktikující katolík

Kemr byl na každý pád originální a nepřehlédnutelnou hereckou osobností. Na jevišti ani na plátně si ho nešlo splést. V osobním životě šlo o silně věřícího muže a praktikujícího katolíka. Se slovy „pozdrav pámbu“ tak pravidelně vcházel každou neděli do kostela.

Tím to ale nekončilo. V jeho trabantu bylo pravidelně volné jen místo řidiče. Zbytek prostoru obsadilo jídlo, které vozil po celé Praze starým lidem. Zcela nezaměnitelný byl i jeho vzhled. Klobouček zmuchlaný do čela, kulaté brýle a často dlouhý plášť. Krom toho ovládal prakticky jakýkoli strunný nástroje, zpravidla obří violu.

Vášeň pro historii

Měl velmi rád Bacha, Brahmse nebo Beethovena a znal perfektně jak jejich partitury, tak i životy. Krom toho šlo o detailního znalce Prahy, hlavně Malé Strany. Počátkem jara ale vždycky odjížděl na venkov, kde čistil kapličky podél cest.

Hráč do posledního momentu

Jeho pestrý a plodný život ukončila rakovina žaludku, ale snažil se hrát do poslední chvíle. Po operaci byl sice velmi slabý, nemohl však dopustit, aby to ohrozilo dokončení historického filmu V erbu lvice, pojednávajícím o Zdislavě z Lemberka v podání Mileny Steinmasslové. Premiéry se už nedožil a jeho životní dráze i filmografii se sotva někdo vyrovná.

Se svým skonem byl ale smířený, i se na něj připravoval. Jak kdysi uvedla Helena Růžičková Blesku: „Pepíček měl zvláštní nápady. Na smrt se třeba jednou chystal tak, že spal nějakou dobu v rakvi.“

Josefa Kemra v těchto dnech připomíná vysílání České televize. V sobotu jej diváci mohou vidět v pořadu Úsměvy Josefa Kemra či v televizních filmech Dům U tří vlaštoviček (1984), Nenechte se rušit (1980) a Jezevec (1976).

Přidejte si nás na seznam.cz

Přidat na Seznam.cz
Jonáš Jenšovský
Jonáš Jenšovský
Zajímá mě prakticky všechno od starověkých pyramid po obrazy z hlubin vesmíru. Občas bokem napíšu nějakou fantasy nebo vytvořím fiktivní svět.

Další články
Související

REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA