Červené šátky, rudé hvězdy a přísahy socialistické vlasti. Komunistický režim v Československu vybudoval systém organizací, který zasahoval do dětství i dospívání. Od Jisker přes Pionýra až po Socialistický svaz mládeže měl vychovávat „nového člověka“ oddaného straně i Sovětskému svazu.
Jiskry a první krok do světa ideologické poslušnosti
Ještě než dítě poprvé uvázalo rudý šátek, prošlo organizací zvanou Jiskry. Šlo o přípravku pro žáky prvních a druhých tříd, která měla mladé vést k poslušnosti, pilnosti a obdivu k vlasti. Děti dostávaly zápisníčky se zvířátky, která symbolizovala správné vlastnosti, pilnou včeličku, moudrou sovu či obratnou kočičku.
Po splnění úkolů si mohly figurky vybarvit. Základem bylo složit slib: „Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná.“ Každé dítě se tak učilo, že věrnost k zemi znamená věrnost ke komunistické straně.
Organizace Jisker byla součástí Pionýra, který měl děti systematicky vést k oddanosti socialistickému režimu. Jak popisuje archivní materiál Československého rozhlasu, právě heslo „Ohýbej strom, dokud je mladý“ bylo mottem, kterým se tehdejší režim při formování dětských duší řídil.
Pionýr a rudý šátek jako symbol loajality
Pionýrská organizace Československého svazu mládeže vznikla 24. dubna 1949. Nahradila skauty, Orly i další dětské spolky, které režim jednoduše zrušil. Hlavním cílem bylo sjednotit mládež pod kontrolu komunistické strany.
Děti nosily modré košile s červeným šátkem, pionýrský odznak s plameny a skládaly slib: „Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované vlasti, Československé socialistické republiky.“
Každý pionýr musel být „oddán socialistické vlasti a Komunistické straně Československa, přítelem Sovětského svazu a obhájcem pokroku a míru na celém světě“. Ti, kdo do organizace vstoupit nechtěli, riskovali problémy ve škole i v budoucím studiu.
Na pionýrských schůzkách se míchala ideologie s běžným dětským životem. Po plnění tzv. plamenů následovala recitace, zpěv nebo hry. Pionýrské tábory měly pevný režim, tedy budíček, rozcvička, dopolední úkoly a večerní nástup se šátkem kolem krku. Na výzvu vedoucího „K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!“ odpovídaly děti sborově: „Vždy připraven!“
SSM a přechod do světa poslušných dospělých
Po patnáctém roce života přecházeli pionýři do Socialistického svazu mládeže (SSM). Ten měl ovládnout střední a vysoké školy a zajistit, aby mladí lidé zůstali ideologicky loajální. Funkcionáři SSM byli vychováváni jako budoucí členové komunistické strany.
Bez členství v SSM bylo těžké dostat se na vysokou školu nebo získat lepší zaměstnání. Členové se účastnili politických školení, brigád i soutěží. Ještě v květnu 1989 se v kádrovém zařízení v Seči soutěžilo o zájezd do sovětského tábora Artěk.
Účastníci museli prokazovat znalosti o „pionýrské organizaci a mezinárodním pokrokovém hnutí“. Den začínal budíčkem v 6:30 a končil večerkou v devět. „Museli jsme být často v krojích a měli jsme formalizované nástupy. Bylo to trochu jako vojna,“ vzpomínal bývalý účastník Petr Býma pro HlídacíPes.org.
Po listopadu 1989 tato instituce rychle zanikla. Areál v Seči, kde se vychovávaly stovky „pionýrských elit“, se proměnil v sanatorium.
Dětský svět pod dohledem strany
Systém Jisker, Pionýra a SSM tvořil uzavřený kruh, který měl děti provést od první třídy až po dospělost. Vše pod kontrolou jedné ideologie. Kdo do něj nezapadal, riskoval, že se mu zavřou dveře ke studiu i profesní kariéře.
Přesto mnozí lidé, kteří tehdy nosili šátky, dnes přiznávají, že to vnímali spíš jako hru. Ideologii často nechápali, chtěli prostě být s kamarády a jezdit na tábory. O to paradoxnější je, jak dokonale systém fungoval, dokázal ovlivnit generace, aniž by si to mnozí uvědomili.
