Recitování Bezručovy Ostravy recitátorem, které kouří šedesát cigaret denně nebo výuka hry na housle. To jsou jen dvě z legendárních scének, které Jiří Wimmer provedl buď sólově, nebo společně s Karlem Černochem. Tato dvojice se stala pevnou součástí snad všech zábavných pořadů 90. let. Jaký byl ale smutný konec depresivního komika?
Spojit dva světy
Jiří Wimmer byl velmi komplikovanou osobností, která chtěla být vším možným. V tomto ohledu se navíc snažil spojit dva odporující si světy. Toužil se totiž stát českou obdobou slavného Mr. Beana a zároveň zůstat charakterním hercem. Jeho smutný osud je pak souhrou nedocenění okolím i vlastního promrhání talentu.
Jeho darem a současně prokletím byla právě všestranná nadanost, poměrně často byl (a je dodnes) popisován jak geniální komik. Wimmer však dalece překračoval pouhou klauniádu. Byl skutečně vynikajícím hercem, bavičem, muzikantem, básníkem, sportovcem a kreslířem. Měl rád nohejbal, vaření, smích, hospůdky, ženy i smích.
Druhá strana mince
Předchozí výčet pozitiv si neúprosně vyžaduje nějakou rovnováhu. Ve Wimmerově případě to bylo pravidelně výrazné pití a opakující se deprese. Byl takovou všestrannou renesanční osobnosti, ale jakmile přišel o kousek svobody, vzal do ruky lahev. Pro kolegy i režiséry tak byl problematickou osobností, na kterou není spoleh.
Depresi ale rozpoutalo něco jiného. Trpěl totiž pocitem, že si ho lidé nepamatují jménem, ale jen jako „toho s tím Černochem“. To byla první jiskra deprese, která se záhy rozhořela a zaháněl ji pitím. Nabízí se otázka obživy, ale tady byl vlastně další problém. „U něj byla chyba, že dostal v restituci hodně peněz, takže už nemusel nic dělat,“ vzpomíná pro Vlastu Luděk Sobota.
Spirála sebedestrukce
V praxi se to odráželo sice solidní poptávkou po jeho vystoupeních, jemu ale nezáleželo na termínech a nedodržoval je. Tím si silně sabotoval možnosti seberealizace. Alkoholismus nad ním brzy a velmi silně převzal otěže, což se mu nakonec stalo osudným. Dne 25. ledna 2001 vkročil s dvěma promile v Dejvicích do silnice, kde ho srazil autobus.
Jiří Wimmer byl na místě mrtev – bylo mu 57 let. Řidič nebyl stíhán a podle jedné z verzí herec dokonce přelézal zábradlí a nešel po přechodu. Nikdy už nebude objasněno, jestli šlo o nešťastnou náhodu, nebo další z pokusů o sebevraždu. Nebyla to totiž první eskapáda.
Vnuk Petra Jandy je velký krasavec a nadaný hudebník. Jeho otec, jediný syn frontmana Olympicu, zemřel v 33 letech
Týdny i měsíce
Jak popisuje jeho druhá žena Mercedes, někdy to trvalo týden, jindy celý měsíc. „V těch chvílích jsem se bála jak o zdraví, tak i o život. Býval ve velmi špatném stavu, nejedl, jen pořád pil. Přitom zkusil sníst třeba kus rohlíku, ale nešlo to.“ Fungovala u něj vlastně bezvýchodná kombinace alkoholu jako „léku“ na deprese a současně sebelítosti.
Nebyl ovšem jediný ze své rodiny s psychickými problémy. Jeho sestra Alena na tom byla podobně, současně odmítala pomoc lékařů. Dokonce rodinu opustila, nikdo nevěděl, kam odešla a její osud tak dodnes není znám. Wimmer se o sebevraždu pokusil několikrát, jednou dokonce během návštěvy u kolegy Luďka Soboty.
Naposledy v Hamletovi
Svou komiku uplatňovat již za studií, kde byl populárním třídním šaškem. Záhy se dostal do divadelního kroužku a pražská DAMU tak nikoho nepřekvapila. V roce 1965 dostal angažmá v Ostravě v Divadle Petra Bezruče. Jedna z jeho prvních rolí byl i Hamlet, tedy velmi vážný kus.
Šlo však také o jednu z posledních rolí tohoto typu, kterou mu režisér svěřil. Vysněné kombinace humoru a vážných tónů se tak nikdy nedočkal. Mohl si za to ovšem v určité míře sám, krom výše zmíněných problémů také onou touhou po svobodě. Právě kvůli tomu totiž odmítal stálé angažmá.
S kým žije Pepa Vojtek: S Laurinovou to nevyšlo, zkrotila ho až Jovanka, která šla jeho předchozí manželce za svědka
Zdroje: KrajskeListy, Wikipedia, Dotyk, Vlasta
