Český herec a režisér Jiří Mádl se při nedělním slavnostním ceremoniálu v Senátu proměnil z filmové hvězdy v řečníka, jehož slova pro některé zněla jako varování i poselství. Jeho projev, v němž otevřeně mluvil o Slovensku jako o laboratoři ruského vlivu, rezonuje i za hranicemi Česka.
Projev, který spustil společenskou diskusi
V neděli 28. září se ve Valdštejnském paláci předávaly Stříbrné medaile předsedy Senátu. Ocenění dostalo 20 významných osobností z různých oborů a mezi nimi i Jiří Mádl. Ten se rozhodl využít svůj prostor jinak než jen k poděkování. „Českou vlajku a jiné symboly mezitím zneužili prodavači strachu, dezinformátoři a mnoho lidí se špatnou motivací. Většina z nich je prodlouženou rukou staré lokální mocnosti, Ruska, které by nás chtělo zpět,“ řekl Mádl.
Ve své řeči varoval před absolutním zlem, které podle něj existuje a nesmí být podceňováno. „Jako by se ale mnohým lidem pořád nechtělo uvěřit, že absolutní zlo existuje. Jako by se tomu těžko věřilo, dokud nám nestřílejí do oken, nepopravují nás na ulicích a neunášejí naše děti,“ pokračoval Mádl.
Slovensko jako laboratoř
Z celé řeči nejvíce rezonovala část, kde mluvil o Slovensku. „Z našich tolik milovaných sousedů ze Slovenska si udělali svou laboratoř a zjistili, jak rychle je možné demontovat instituce ve vyspělé zemi. Já ale věřím, že co jde moc rychle, narazí do zdi,“ prohlásil a spustil lavinu. Tím totiž trefil citlivé místo, protože otázka vlivu Ruska na slovenskou politiku i společnost se řeší dlouhodobě.
Mádl svůj projev propojil i s vlastními vzpomínkami. Připomněl Nagano a chvíli, kdy poprvé pocítil hrdost na svou zemi. „Když čeští hokejisté vyhráli Nagano, bylo mi jedenáct let. Ano, šlo pouze o hokej. Tehdy jsem ale poprvé pochopil, že v naší středně velké zemi je možné najít tolik talentu, píle a soudržnosti, abychom v rámci jasně daných pravidel mohli konkurovat komukoli. Šel jsem si tehdy koupit tři spreje na vlasy a na hlavu jsem si jimi vystříkal českou vlajku. Poprvé jsem zažil, co to znamená být pyšný na svou zemi,“ připomněl Mádl.
Reakce z publika i internetu
Mádlova řeč nenechala chladným ani veřejnost. Fanoušci na sociálních sítích ho přirovnávali k Václavu Havlovi. „Jirka Mádl v Senátu vystřihl naprosto fantastický projev! Tesat každé jeho slovo,“ napsal jeden z diváků na síti X. Další dodal: „Wow, to je level Havel.“ Slova uznání přišla i od syna Danuše Nerudové, který úryvek projevu sdílel na svém profilu.
Na slovenské straně vyvolala jeho kritika silný ohlas. Někteří ji vnímají jako bolestné, ale potřebné pojmenování reality. Jiní se obávají, že slova českého herce mohou rozdělovat. Na Xku se ale objevily i emotivní reakce: „Jestli to v této zemi vezmou do ruky ta mladá generace jako je Jirka, bude se mi dobře umírat,“ napsal jeden ze starších uživatelů.
Jiří Mádl má pověst tvůrce, který umí spojit společenské téma s osobním příběhem. Jeho loňský film Vlny připomínal historii Československého rozhlasu a otázky svobody slova.
Zda se jeho řeč stane jen momentem, nebo impulsem k širší debatě o česko-slovenských vztazích a roli Ruska ve střední Evropě, ukáže čas. Už teď je ale jisté, že Jiří Mádl se svým projevem zařadil mezi osobnosti, jejichž slova zůstanou citována i v budoucnu.
