Režisér, scenárista a herec Jiří Mádl nedávno vyjádřil své přesvědčení, že komunistická strana měla být u nás po roce 1989 zakázána. Autor filmového hitu Vlny uvedl, že ho překvapuje, proč se po revoluci nezakázaly komunistické symboly, podobně jako se to stalo se symboly nacistickými.
Srp a kladivo vedle hákového kříže?
Jiří Mádl přiznává, že i dnes nerozumí tomu, proč je v Česku stále tolerováno používání komunistických symbolů, jako je srp a kladivo, zatímco nacistické symboly jsou přísně zakázány. „Nejenže si myslím, že Komunistická strana měla být zakázána, ale dodnes nechápu, proč, když je zakázán hákový kříž a swastika, není zakázán srp a kladivo,“ uvedl režisér v podcastu U Kulatého stolu.
Podle Mádla máme tendenci vnímat nacismus a komunismus odlišně, i když oba režimy mají na svědomí obrovské množství lidských životů a hrůzné činy. V této souvislosti Mádl zmínil například ruské obchody na Václavském náměstí, kde se ještě nedávno prodávaly sovětské symboly. Ty sice dnes většinou zmizely, ale Mádl je přesvědčený, že současné povědomí o historii je zkreslené a chybí mu hloubka a kritičnost.
Rovnice mezi nacismem a komunismem
Mádl vyjádřil také své přesvědčení, že mezi nacismem a sovětským komunismem by mělo být kladeno rovnítko. „Ano, někteří tvrdí, že mezi nacismem a Sovětským svazem není rovnítko, ale samozřejmě tam rovnítko je,“ tvrdí s jasným postojem. Tuto problematiku považuje za zásadní, protože lidé často zapomínají na to, jaké činy Sovětský svaz napáchal, a přivírají oči nad komunistickými symboly, které by měly být stejně tabuizované jako ty nacistické.
Režisér dále kritizuje případy, kdy se některé evropské země přizpůsobují neutrálnímu či přívětivému přístupu vůči symbolům sovětské éry. Příkladem je podle něj situace, kdy se v Rusku nebo na Ukrajině objevují sovětské symboly na sportovních utkáních. „Těsně před válkou, když Rusko hrálo přátelský zápas na Ukrajině, si nasadili sovětské symboly. Koukám na to a říkám si, jak je to možné? To je, jako kdyby Německo najednou nasadilo hákové kříže,“ poznamenal a vyjádřil překvapení nad tím, že pro mnohé je tento symbol stále přijatelný.
Neutralita: Cesta k podpoře nesprávné strany
Podle Mádla mnoho slavných osobností váhá otevřeně vyjádřit svůj názor kvůli tomu, aby si neodcizili část svého publika. Tuto „neutralitu“ však Mádl vidí jako nebezpečnou tendenci. „Když něco řeknou a není to neutrální, ihned se objeví strana, které se to nelíbí,“ vysvětluje Mádl, proč se podle něj mnohé osobnosti vyhýbají jasnému vyjádření.
Režisér zdůrazňuje, že Zlo, jak říká, se nebojí čelit kritice ani se nesnaží být neutrální. „Zlo má ohromnou výdrž a nepotřebuje žádnou motivaci,“ podotkl a dodal, že snaha o neutralitu slouží jen těm, kteří si to nezaslouží. Mádl tak vyzývá známé osobnosti k odvaze a postavení se za hodnoty, i když to může vést k nepříjemným reakcím nebo negativní odezvě.
Turistce se v Chorvatsku změnil život. Z dovolené se vrací bohatší o více než 4 miliony korun
Ačkoliv se sám Mádl nevyhýbá kontroverzním tématům, upozorňuje, že to, koho člověk podporuje, nemusí být nutně vázáno na konkrétní politickou stranu nebo volbu. Spíše vyzývá k tomu, aby lidé projevovali své hodnoty v každodenních rozhodnutích. „Nejde jen o to, koho volit. Měli bychom se postavit za věci mezi konečným rozhodnutím a volbou,“ vysvětluje, že i drobné kroky a postoje v běžném životě jsou důležité.
Vlny – Film roku?
Mádlův film Vlny je výpravným dramatem zasazeným do klíčových událostí roku 1968, konkrétně do období pražského jara a následné okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Snímek sleduje život novinářů zahraniční redakce Československého rozhlasu, kteří čelili cenzuře a represím, přičemž jejich úkolem bylo zachovat vysílání i v těch nejtěžších chvílích. Díky důrazu na historickou věrnost a kvalitní výpravu film sklidil pozitivní ohlasy od diváků i kritiky, která ocenila především autentičnost, kameru, dobové detaily a výkony herců.
Na ČSFD dosahuje film vysokého hodnocení 89 %, což jej řadí mezi nejlepší české snímky nejen letošního roku. Diváci i kritici vyzdvihují Mádlovu režii, která snese srovnání se světovou produkcí. Kombinace autentických záběrů s nově natočeným materiálem a kvalitní hudební doprovod pomáhají vytvořit silný emotivní zážitek, který rezonuje zejména u českého publika. Přestože někteří recenzenti film označují za příliš patetický, jeho intenzivní příběh a precizní technické zpracování ho činí významným příspěvkem k českému historickému filmu. Diváci jej stále mohou vidět v kinech.
Fotbalová legenda Petr Rada míří do Ulice: Rozhýbal Peška a překvapil Evžena
Zdroje: U Kulatého stolu, CSFD, Bontonfilm
