Malebná chalupa v jihočeské Volyni bývala pro Jiřího Lábuse a jeho kolegy oblíbeným útočištěm. Za zdmi nenápadného stavení uprostřed zástavby se pravidelně odehrávaly večírky tehdejší umělecké smetánky. Dnes dům obklopuje spíše ticho a nostalgické vzpomínky sousedů na doby plné smíchu.
Útočiště s malým dvorkem
Herec Jiří Lábus našel svůj druhý domov na jihu Čech. Trvalé bydliště má dlouhá léta v pražských Vršovicích a do venkovského stavení ve Volyni odjíždí za odpočinkem. Stavení s malým dvorkem zdědil po rodičích a vlastní ho napůl se svým bratrem Ladislavem, uznávaným architektem.
Cesta z metropole na jih pro něj představuje drobnou logistickou výzvu. Sám totiž nemá řidičský průkaz a do svého útočiště tak obvykle cestuje autobusovými linkami, případně ho vozí přátelé. Dům stojí přímo uvnitř zástavby kousek od volyňského náměstí a neposkytuje mnoho soukromí. Místní obyvatelé měli o dění za nízkým plotem vždy dobrý přehled.
Cesta z jeviště na venkov
Pracovní rozvrh ho plně zaměstnává už od dob studia na pražské DAMU. Absolvoval stálé angažmá v libereckém Studiu Ypsilon a později se objevoval na prknech divadla Viola či Kalich. Za roli ve hře Hlava Medúzy získal Cenu Thálie a filmové akademiky oslnil výkony ve snímcích Amerika a Klauni, za které si odnesl ocenění Český lev. Diváci si ho oblíbili také jako Rumburaka z Arabely nebo hlas postavy Jů ze Studia Kamarád. Po náročných pracovních povinnostech proto vždy rád vyhledával klid právě na jihočeské chalupě.
Oslavy po natáčení
Nedostatek soukromí na malém dvoře umožnil sousedům nahlédnout do uvolněné atmosféry hereckých setkání. Ve volyňském domě se pravidelně scházela pestrá společnost známých tváří. „No jo, to tu bývalo veselo! Jezdívala sem Dáša Veškrnová, ta Hanušová z Kouzelníka, Kaiser, Konvalinková, Roden a další. Jedlo se, pilo, zpívalo,“ zavzpomínal jeden ze starousedlíků pro portál VIPstory.cz.
Kolegové do Volyně často přejížděli rovnou z táborského divadla po natáčení pořadu Možná přijde i kouzelník. Společnost se uměla dobře bavit a smích z dvorku se nesl celou ulicí. „Veškrnovou bylo slyšet až na náměstí a Kaiser, co ten se tu nadělal blbostí,“ doplnil s úsměvem další obyvatel městečka.
Decentní hostitel
Bujaré veselí umělecké společnosti někdy trvalo i několik dní. Místní dodnes vzpomínají na tehdejší herečky jako na velmi vtipné a uvolněné ženy. Oldřich Kaiser zase často bavil okolí svými improvizovanými nápady, přesně v duchu společných televizních projektů jako Zeměkoule nebo Ruská ruleta. Zábava měla podle svědků své jasné hranice. „Jirka byl vždycky bezva chlap na úrovni, večírky nikdy nepřekročily únosnou mez,“ popsal pamětník z ulice tehdejší dění. Hostitel si dokázal udržet respekt i uprostřed té největší zábavy.
Změna venkovského rytmu
Dnes do jihočeského městečka přijíždí Lábus podstatně méně často. Na zrenovované chalupě se zdrží maximálně den nebo dva, většinou dorazí společně s bratrem a brzy se vrací do metropole. Volyňským sousedům své rychlé odjezdy vysvětluje velkým množstvím pracovní agendy. Absence dřívějšího ruchu vyvolala mezi místními spekulace o možném prodeji nemovitosti. Majitel tyto úvahy jednoznačně odmítá.
„To je nesmysl, já rozhodně nic neprodávám a ani se k tomu nechystám,“ uvedl s tím, že dům mají s bratrem na starosti společně. Obyvatelé Volyně přesto vnímají změnu atmosféry. Štamgasti z hospody U Boty už známého herce u stolu nevídají. Pan Josef z nedalekého hostince podotkl, že současné návštěvy probíhají ve velkém tichu a klidu.
