Televizní kuchař Jiří Babica slaví pětašedesáté narozeniny a rozhodně se nehodlá usadit jen u plotny. Zázemí sice nachází doma v pražských Záběhlicích po boku manželky Eriky, ale mimo zdi otevřené kuchyně umí ukázat i svou divočejší tvář. Jako zarytý fotbalový fanoušek Sparty se nedávno dostal do potíží s policií i s vlastním kotlem a navíc musel rázně řešit nečekaný pokus o smír od letitého televizního rivala.
Osudové setkání v německé restauraci
Cesty budoucích manželů se poprvé zkřížily v Německu, kde Jiří Babica tehdy působil jako šéfkuchař a jeho kamarád vyučoval němčinu. Tento přítel pozval na své narozeniny do restaurace dvě studentky z Čech a jedna z nich byla právě Erika. „A tam mě Erika sbalila,“ zavzpomínal se smíchem kuchař.
Od té doby tvoří nerozlučnou dvojici a zažili spolu spoustu cestovatelských dobrodružství po celém světě. V Thajsku dokonce za rozbřesku vyšlapali dva tisíce schodů k odlehlému meditačnímu místu místních mnichů a na tento silný zážitek vzpomínají dodnes.
Manželka pracuje jako referentka na úřadu městské části Praha 14 a svět gastronomie zcela přenechává svému muži. Společně vychovali dceru Marii a syna Filipa.
Potomci se však rodinnému řemeslu věnovat nebudou. Kuchař jim práci v pohostinství od začátku důrazně rozmluvil, protože z vlastní letité praxe moc dobře ví, co všechno tato nesmírně náročná profese obnáší. Syn Filip si vybral studium oboru s leteckým zaměřením a dcera Marie má čerstvě po maturitě.
Otevřená kuchyně plná hudby
Zázemí rodina buduje v domě s vlastním dvorkem v pražských Záběhlicích, kde stavbu před lety realizoval kuchařův dědeček. Prostor kuchyně je nyní otevřený a zcela plynule přechází do obývací části. „Já jsem právě naopak chtěl žít dohromady,“ vysvětlil své bytové preference. U velkého sporáku s výraznými hořáky a objemnou troubou tak může trávit čas přípravou jídel a zároveň nerušeně komunikovat s rodinou u stolu.
Důležitou roli u něj hraje promyšlený systém a přehledně uspořádané šuplíky plné kuchyňského náčiní. „Když je pořádek, tak jsi v tom šťastnej,“ dodal k logickému uspořádání celého pracovního prostoru.
Interiér domu nese citelný rukopis jeho ženy, která upřednostňuje minimalismus a vzdušný prostor bez zbytečných dekorací. Obývací pokoj zdobí obrazy od známých a v rohu místnosti stojí připravená kytara. Hudba tvoří neoddělitelnou kulisu celého dne. Jakmile se oteplí, rodinný život se automaticky přesouvá na zahradu. Na dvorku plném vinné révy stojí asijský hořák, na kterém oslavenec s velkou oblibou griluje pro rodinu i návštěvy.
Horká hlava na fotbalových tribunách
Kromě vaření a péče o dům naplňuje jeho volný čas hlavně fotbal, přičemž coby celoživotní fanoušek pražské Sparty pravidelně podporuje svůj tým na domácích i venkovních zápasech. V sektoru hostů zažil na podzim velmi nepříjemnou situaci po napínavém utkání v chorvatské Rijece, kde ho po závěrečném hvizdu zadržela místní policie. „Fotbal skončil, já chtěl jít pryč,“ popsal nečekanou dohru deštivého zápasu. Podle svých slov slušně upozornil smějící se policisty na blížící se odjezd vlaku a obratem musel podstoupit osobní kontrolu. Vše se nakonec vysvětlilo a obešlo bez jakéhokoliv obvinění.
Do potyčky se ale dostal také přímo na domácím stadionu s tvrdým jádrem vlastních fanoušků. Během napjatého podzimního derby mu rozvinuté obří choreo nečekaně bránilo ve výhledu na hrací plochu a jeho rychlá snaha o zjednání nápravy vyvolala mezi přítomnými diváky hodně ostrou reakci. Obrovská láska k fotbalovému prostředí ho ale v žádném případě neopouští. „Šedesát let tam chodím, tak tam budu chodit i dál,“ prohlásil zcela přesvědčeně s úsměvem na rtech.
Odmítnutá omluva od televizního rivala
Dlouholetý a velmi sledovaný spor se šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem se nakonec urovnat nepodařilo. Začátek jejich vzájemné veřejné nevraživosti se datuje už do roku 2009, kdy tehdejší televizní konkurent ostře a dost nahlas kritizoval Babicův specifický styl vaření pro širokou veřejnost.
Nyní přišel Zdeněk Pohlreich s veřejnou omluvou za své předchozí jednání a rovnou navrhl společný lukrativní kulinářský projekt. „S mou nabídkou mě poslal do p*dele!“ popsal však Zdeněk Pohlreich překvapivý konec nadějného smírčího procesu.
Oslavencův názor na směřování gastronomie a televizní tvorby totiž zůstává naprosto neměnný. „Má cílová skupina jsou běžní lidé, kteří si chtějí uvařit doma,“ zdůraznil své hluboké přesvědčení. Spolupráci se svým letitým kritikem tak rezolutně odmítl s tím, že nemá zájem na věcech nic měnit. Pro televizní diváky i fanoušky tak nadále pojede po vlastní kulinářské ose přesně tak, jak jsou u něj dlouhé roky zvyklí.
