Jean Reno kdysi patřil k nejobsazovanějším hercům. Dnes se představitel drsného Leóna výrazně změnil, na odpočinek se ale ani ve svých sedmdesáti sedmi letech nechystá. Dál točí filmy a věnuje se divadlu, aby po sobě zanechal dětem víc než jeho vlastní otec.
Proč odmítá jít do hereckého důchodu
Diváci si ho pamatují jako drsného zabijáka z filmu Léon nebo ze série Návštěvníci. Od dob svých nejslavnějších rolí se ale výrazně změnil. Na posledních fotografiích má šedivé vlasy, vousy a nosí kulaté brýle. O konci kariéry uvažoval už v šedesáti letech, nakonec ale své rozhodnutí přehodnotil.
Ve svých sedmdesáti osmi letech dál pracuje. Hlavní motivací je pro něj jeho šest dětí. „Během pandemie jsem dostal chuť pokračovat a dětem něco po sobě zanechat,“ řekl v rozhovoru pro agenturu AFP. Na svou rodinu myslí i proto, že on sám do života velký vklad nedostal. „Otec mi z jeho života moc nenechal a dědeček ještě méně,“ dodal.
Letos v květnu se objevil v Japonsku ve vlastní autobiografické divadelní hře s názvem Velbloud. Toto zvíře považuje za své alter ego, protože nosí lidi, stejně jako herec na svých bedrech nese početnou rodinu. Během letošního roku má také účinkovat ve třech filmových projektech.
Španělská krev a francouzské občanství
Čeští diváci jej většinou považují za Francouze, ve skutečnosti má ale španělské kořeny. Narodil se v marocké Casablance jako Juan Moreno y Herrera-Jiménez andaluským rodičům. Do Francie se rodina přestěhovala, když mu bylo zhruba dvanáct let.
Dětství neměl jednoduché. Jeho otec pracoval jako sázeč a matka mu zemřela už během dospívání. Právě tehdy prý získal svůj typický smutný pohled. Křestní jméno Jean přijal po letech jako francouzskou variantu Juana, aby snadněji prorazil u filmu. Příjmení Reno pak vzniklo zkomolením příjmení po otci. O francouzské občanství musel bojovat a kvůli jeho získání sloužil v armádě. Před začátkem herecké dráhy objížděl Evropu s kočovným divadlem a živil se prodejem parfémů.
Výhrady k Léonovi a odmítnutý Matrix
Před kamerou začal působit až okolo třicátého roku života. Zlom přišel díky spolupráci s režisérem Lucem Bessonem. Ten ho obsadil do filmů Brutální Nikita a Léon. Při natáčení druhého jmenovaného snímku se ale s Bessonem neshodl. K tehdy dvanáctileté Natalii Portman chtěl přistupovat otcovsky, režisér ale trval na se*uálním napětí. Natočení některých scén tak bylo Renovi vyloženě proti srsti.
Úspěch v Hollywoodu mu ve Francii paradoxně spíše uškodil a tamní kritici ho nikdy plně nepřijali. „Ve Francii platí: Pokud máš talent, nech ho doma. A když už se vydáš do zahraničí, nejezdi do Ameriky,“ popsal postoj svých krajanů v dřívějším rozhovoru pro britský deník The Independent. Herec se objevil i ve filmech Šifra mistra Leonarda nebo Růžový panter. Odmítl naopak velkou roli v Matrixu. Nechtěl tehdy opustit rodinu a odletět na delší dobu natáčet do Austrálie.
Šest dětí a tři manželství
Rodina u něj vždy stála na prvním místě. Reno má celkem šest dětí ze tří manželství. První ženu Geneviève si vzal na konci sedmdesátých let. Porodila mu dceru Sandru, která se také stala herečkou, a syna Mickaela. Vztah však nevydržel jeho narůstající slávu a manželství v polovině devadesátých let skončilo rozvodem.
Druhou manželkou se stala polská modelka Nathalie Dyszkiewicz, se kterou má syna Toma a dceru Serenu. I tento svazek skončil rozvodem, tentokrát kvůli hercovým nevěrám. Po rozchodu se podle svých slov zapřísáhl, že podobnou chybu už nezopakuje.
Potřetí se oženil s britskou modelkou polského původu Zofií Boruckou. Za svědka mu šel jeho dlouholetý přítel Nicolas Sarkozy. Se Zofií vychovává syny Ciela a Deana. Dnes vlastní nemovitosti a střídavě bydlí v Paříži, New Yorku, Los Angeles a v Malajsii. Kromě herectví hraje na kytaru, vaří a píše romány. Mluví španělsky, francouzsky, anglicky, italsky, arabsky a částečně také japonsky.
