Herečka Jaroslava Pokorná dnes slaví osmdesáté narozeniny. Televizní diváci si ji pamatují jako ráznou Toničku Hnátkovou ze seriálu Okresní přebor nebo z ceněného dramatu Hořící keř. Málokdo tuší, že její rané mládí se pojí s velmi neobvyklým prostředím. Část svého dětství totiž prožila přímo v rodině slavného spisovatele Franze Kafky.
Výchova u potomků slavného spisovatele
Jaroslava Pokorná našla zázemí u potomků Ottly Kafkové, nejmladší sestry pražského literáta. V tomto specifickém prostředí vyrůstala několik let a kafkovská atmosféra se stala pevnou součástí jejího dospívání. Sama k tomu dodává, že v mládí do Kafkových knih nijak zvlášť nepronikla a nepropadla žádnému fanatickému nadšení.
Kruh se ovšem symbolicky uzavřel loni, kdy přijala roli ve filmu Franz od polské režisérky Agnieszky Hollandové. Tvůrkyně snímku měla o obsazení jasno od samého začátku. „Jarka se totiž jako dítě ocitla v takové rodinné situaci, že ji přijali do rodiny potomci Ottly Kafkové,“ vysvětlila režisérka filmu. Pokorná tak získala drobnou, ale významnou roli, ke které měla díky svému dětství mimořádně blízko.
Odmítnutá role a strach z mytí oken
V době normalizace projevila herečka pevnou vůli a pevné morální zásady. Dostala totiž nabídky hrát v propagandistických seriálech Třicet případů majora Zemana a Gottwald. Obě příležitosti však rázně odřekla. „Když jsem si představila, jak se budu sama se dvěma dětmi živit mytím oken, strach jsem měla. Odmítla jsem tohle kupčení s duší,“ svěřila se v emotivní vzpomínce pro DVTV.
Zůstala tehdy sama na výchovu dvou dcer. První dceru Marii měla s hereckým kolegou Ladislavem Potměšilem. Manželství skončilo rozvodem, důvodem byla hercova nová láska k Jaroslavě Brouskové. Z dalšího vztahu se jí narodila dcera Bára. Dnes je Pokorná babičkou čtyř vnoučat a obě dcery se vydaly vlastními cestami. Marie působí jako loutkoherečka a Bára pracuje jako zdravotní sestra.
Přátelství z ranních rozcviček
S Hollandovou ji pojí hluboké přátelství trvající od konce šedesátých let. Potkaly se na pražské FAMU, kde si polská studentka režie vybrala Pokornou do svého školního filmu Hřích Boha. Slíbily si další spolupráci, do osudu ale zasáhla tehdejší státní moc. Hollandovou vyloučili ze školy a zavřeli do věznice v Ruzyni. Cesty obou žen se na dlouhé roky rozešly.
K zásadnímu setkání došlo až při obsazování dramatu Hořící keř. Pokorná prošla běžným castingem a získala roli Libuše Palachové. Na natáčení se setkala s vnučkou Palachové, která jí potvrdila velkou fyzickou podobu se svou babičkou. Výkon jí vynesl Českého lva a odstartoval další společné projekty. Později si zahrála bylinkářku Josefu Mühlbacherovou ve snímku Šarlatán, sama přitom alternativní medicíně důvěřuje jen velmi málo.
Vysokoškolský diplom v padesáti
Televizní publikum si ji zamilovalo díky postavě Toničky v populárním Okresním přeboru. Režisér Jan Prušinovský jí svěřil roli, pro kterou vůbec nepotřebovala rozumět sportu. Sama s úsměvem dodává, že k fotbalu nemá absolutně žádný vztah a dodnes nechápe jeho přitažlivost pro fanoušky.
Vedle hraní našla obrovské naplnění ve výuce. Ve svých devětačtyřiceti letech se přihlásila k dennímu studiu na katedře autorské tvorby a pedagogiky na DAMU pod vedením profesora Ivana Vyskočila. Škola ji nadchla natolik, že na ní zůstala jako pedagožka a hereckou průpravu vyučuje dodnes. Během studia začala psát vlastní texty, které později vyšly knižně pod názvem Maminka není doma. Vypisovala se v nich z pocitů viny pracující matky odcházející večer do divadla.
Její dnešní studenti oceňují její osobní přístup k výuce. Pokorná často lituje současnou mladou generaci pohlcenou displeji mobilních telefonů. Vnímá velkou absenci vzájemného naslouchání a ztrátu schopnosti vést skutečný osobní dialog.
