Herec Jaroslav Dušek je známý svými rolemi ve filmech jako Pelíšky nebo Pupendo, ale tentokrát se vydal na mnohem temnější cestu. V novém dokumentárním filmu Tajemství smrti, který společně s režisérem Viliamem Poltikovičem přináší českému publiku do kin, se Dušek rozhodl otevřeně sdílet své zážitky blízké smrti.
Nečekaný zásah při kontrole elektroměru
Jaroslav Dušek se v minulosti ocitl na samé hranici života a smrti, a to v situacích, které by nečekal ani nejodvážnější scenárista. Jedna z těchto událostí se odehrála přímo v jeho domě, když šel před nedělním obědem zkontrolovat elektroměr. „Dělal jsem to běžně, ale tentokrát jsem se nedopatřením dotkl drátů kovovým montážním klíčem a dostal jsem pořádnou pecku,“ popsal mrazivý okamžik deníku Blesk. Následně prý jen stál, ruce rozpažené, a čekal, zda to pro něj bude konec.
Rodina seděla u stolu a čekala, až Dušek přijde na oběd. Myšlenka, že by mohl zůstat dole u elektroměru bez známek života, ho dokonce pobavila. „Manželka by řekla: Děti, kde je táta? A ony by šly dolů a našly by mě tam ležet. Stačí jedno zaklepání a jste pryč,“ vzpomíná s jistou dávkou černého humoru. Tento okamžik byl pro něj nejen fyzicky náročný, ale přinesl i nový pohled na křehkost života.
Dýchací potíže, které mohly být osudné
Dušek se letos v březnu dostal do dalšího mrazivého okamžiku. Po půlnoci pocítil silný tlak v krku, jako by měl v hrdle velké množství hlenu. „Šel jsem do koupelny a v tu chvíli se mi uzavřelo hrdlo. Nemohl jsem dýchat, nedokázal jsem vtáhnout do sebe žádný vzduch,“ popisuje herec s děsivou přesností. Situace, kdy se ocitl na pokraji udušení, pro něj byla silným momentem, který v něm vyvolal nové myšlenky o konečnosti života. „Nikdy předtím jsem nic podobného nezažil a doufám, že už nikdy nezažiju,“ přiznává upřímně.
Tyto zkušenosti ho nejen inspirovaly k účasti na dokumentárním filmu Tajemství smrti, ale také prohloubily jeho pohled na smrt jako přirozenou součást lidské existence. Dušek tvrdí, že ho takovéto okamžiky konfrontují s otázkou, zda jsme připraveni opustit své ego a identitu, které jsme si celý život pěstovali.
Tajemství smrti: kulturní pohledy na konečnost života
Dokumentární film Tajemství smrti, kde Dušek provází diváky po tematicky spletitých a mnohdy náročných otázkách, se zaměřuje nejen na strach spojený se smrtí, ale také na kulturní rozdíly v jejím pojetí. Režisér Viliam Poltikovič ve filmu cestuje do odlehlých oblastí Amazonie, na Haiti i do Mexika, kde zachycuje odlišné přístupy ke smrti. V mnoha tamních kulturách je smrt vnímána jako přirozený krok, ne nutně jako něco, čeho se musíme bát. Poltikovič i Dušek přitom chtějí divákům ukázat, že smrt nemusí být démonizována.
Film tak přináší nejen různé filozofické pohledy, ale také praktické zkušenosti lidí, kteří byli nuceni čelit smrti tváří v tvář. Ve snímku se prolínají příběhy lidí, kteří svůj strach ze smrti překonali, a někteří z nich zažili i fenomén sdílené smrti. Tento neobvyklý jev, kdy člověk „sdílí“ zážitek odchodu s umírajícím, považují tvůrci za zajímavý způsob, jak si uvědomit, že smrt je zrcadlem toho, jak jsme žili.
Fenomén sdílené smrti: Když se život promítá z pohledu druhých
Jedním z témat, které Poltikovič ve svém filmu otevírá, je fenomén sdílené smrti, kdy člověk při umírání prochází jakýmsi přechodem, při němž je konfrontován se svými činy. „Je to moment, kdy jsme konfrontováni s tím, co jsme v životě dělali, jak jsme se chovali k druhým a jak jsme připraveni rozpustit svoje ego,“ vysvětluje režisér. Takové sdílené okamžiky lidé prožívají jako hluboké a emočně nabité chvíle, kdy je prý doprovázejí světla nebo obrazy zemřelých blízkých.
Podle některých výpovědí sdílí lidé tento přechod s umírajícími a procházejí si stejnými pocity, což v nich vyvolává dojem, že smrt je jen další fází existence. Dušek i Poltikovič věří, že takové zkušenosti mohou změnit naše chápání života a nabídnout nový pohled na naše vlastní hodnoty a vztahy s druhými.
Film Tajemství smrti nejen že nabízí úvahy o smyslu života, ale také vyzývá diváky, aby se nebáli klást si otázky o tom, co vlastně znamená „dobře žít“. Pro mnoho diváků tak snímek představuje příležitost nejen k zamyšlení, ale i k možnému přehodnocení vlastního přístupu ke strachu a nejistotě, které smrt vyvolává.
Zdroje: Blesk, CSFD, ČeskýRozhlas
