Jeho písničky lidé znají zpaměti a s kytarou dál pravidelně plní české sály. Jaromír Nohavica dnes slaví třiasedmdesáté narozeniny a ve společnosti stále vzbuzuje velmi silné emoce. Za vyprodanými koncerty se totiž ukrývá osobní příběh plný složitých rozhodnutí, o kterých dodnes raději skládá ironické verše, než aby o nich mluvil nahlas.
Cesta z knihovny před vyprodané haly
Hudební vlohy a lásku ke slovům podědil po svém otci novináři. Na kytaru začal hrát už ve třinácti letech, v mládí však vystřídal několik profesí. Chvíli pracoval jako dělník v továrně a později zakotvil jako knihovník. Ticho mezi regály ho inspirovalo k prvním vlastním textům. Zlom přišel na začátku osmdesátých let. Zpěvačka Marie Rottrová tehdy nazpívala jeho procítěnou baladu Lásko, voníš deštěm. Úspěch písně mu dodal odvahu opustit jisté místo a postavit se na pódium s vlastní tvorbou.
S kytarou před publikum poprvé předstoupil na festivalu Kolotoč. Posluchači si jeho upřímné texty o běžném životě okamžitě oblíbili. Tlak rostoucí popularity a neustálé pozornosti tajné policie si ovšem vybral svou daň. Kolem přelomového roku 1989 začal hledat únik v alkoholu. Situace zašla tak daleko, že musel přerušit vystupování a nastoupit na léčení.
Z těžkého období vyšel posílený. Úplně přestal pít a dokázal se vrátit do nahrávacího studia. Výsledkem byla hluboce osobní deska Mikymauzoleum a následné koncepční album Divné století. Dočkal se hudebních cen a později dokázal naplnit největší haly v zemi.
Oporou mu po celou dobu zůstávala manželka Martina. Společně vychovali dceru Lenku a syna Jakuba. Své city k rodině vkládal mnohem raději do písní než do novinových rozhovorů. Ve volném čase se věnoval sbírání starých zpěvníků a stal se dokonce mistrem republiky ve stolní hře Scrabble.
Záznamy v tajných spisech
Po sametové revoluci se začalo otevřeně mluvit o jeho kontaktech s bývalým režimem. Původní svazek se však na začátku devadesátých let záhadně ztratil. Historikové až o mnoho let později objevili v archivech fragmenty materiálů Státní bezpečnosti. Nohavica v nich figuroval pod krycím jménem Mirek. Vyplynulo z nich, že příslušníkům policie podával zprávy o náladách v disentu a setkáních s představiteli exilu. Měl tehdy mluvit o písničkáři Karlu Krylovi nebo spisovateli Pavlu Kohoutovi.
„Když mi zavolali, abych přišel a popovídal si s nimi, měl jsem pocit, že to vybalancuju. Že to nějak ustojím, tak jako do té doby celý svůj život. Nenapadlo mě, že jsem se pustil na území, které do smrti nebudu moci opustit, že je to daleko silnější než já,“ svěřil se hudebník v rozhovoru pro týdeník Respekt v roce 2006.
Dodal k tomu, že spoléhal na svou schopnost situaci ustát. Část veřejnosti přijala vysvětlení s pochopením. Někteří hudební kolegové ovšem reagovali velmi kriticky. Jaroslav Hutka na adresu Nohavici složil sžíravou píseň s přímým obviněním z udavačství. On sám se k celé věci už dál nevyjadřoval a pokračoval v koncertování pro své věrné posluchače.
Následky ocenění z Kremlu
Další velká společenská bouře přišla v roce 2018. Tehdy odcestoval do Moskvy a z rukou Vladimira Putina převzal Puškinovu medaili za šíření ruské kultury. Ocenění dostal za dlouhodobé překládání tvorby Bulata Okudžavy a Vladimira Vysockého. Původně klidná událost dostala zcela nový rozměr o čtyři roky později s vypuknutím bojů na Ukrajině.
Politici i fanoušci ho veřejně vyzvali k vrácení vyznamenání. On to však razantně odmítl s odůvodněním, že medaili převzal čistě jako umělec. „Nejsem podporovatelem prezidenta Putina,“ doplnil v prohlášení na svém webu. Lidem to však jako pevný postoj nestačilo a následovala vlna rušení nasmlouvaných vystoupení. Polští pořadatelé škrtli dokonce celé turné včetně velkých koncertů ve Varšavě nebo Krakově. V Česku zrušilo vyprodané představení město Uherský Brod. Peníze za více než pět stovek vstupenek se vracely lidem na účet.
Na zákazy reagoval ironicky a připomněl podobné praktiky z minulého režimu. Na své internetové stránky umístil vzkaz s citací z vlastní starší písně: „Narozen v komunismu, umřu v komunismu.”
Nová hudební satira opět rozděluje
Aktuální společenské dění ho zjevně nepřestává inspirovat k další tvorbě. Koncem minulého roku vydal novou skladbu s názvem Za všechno můžou oni. V sarkastickém textu si bere na mušku typickou lidskou vlastnost svalovat vinu za osobní nezdary na vlivné osobnosti.
V rýmech zmiňuje připálenou kaši nebo špatný stav zubů a spojuje je se jmény politiků. Skladba opět rozdělila posluchače na dva tábory a potvrdila jeho schopnost trefně glosovat současnost. Dnes opět bez omezení plní sály a koncertuje se stálou energií.
