Jaromír Nohavica (72) znovu otevírá kapitolu, která se s jeho jménem vleče už od pádu komunismu a pořád jitří emoce. V novém dokumentu Jarek i v pořadu 7 pádů Honzy Dědka vysvětlil, jak se dívá na vlastní minulost a proč natočil osobní film.
Minulost, která se vrací
Písničkář z Ostravy se v novém dokumentu režisérky Petry Všelichové vrací k zásadním momentům svého života. Pro filmový štáb otevřel vzpomínky na dětství, první hudební pokusy i pozdější úspěchy. Zároveň se dotýká i nejbolavějších témat jako jeho spolupráce s komunistickou Státní bezpečností.
„Já bych opravil ten termín spolupráce s StB na chození na výslechy StB,“ řekl Jaromír Nohavica v pořadu 7 pádů Honzy Dědka, který Prima uvede v premiéře v úterý 9. září večer. Tvrdí, že nikoho nepoškodil a že jeho cílem nebylo změnit pohled veřejnosti na sebe. „Nechci přesvědčovat, jen odkrývám,“ dodal.
O své minulosti Nohavica už mluvil dřív, ale teprve s kamerou v zádech teď přiznal více. V seznamech StB figuroval pod krycím jménem Mirek, jeho podrobnější spis však patřil k tisícům, které byly po revoluci skartovány. Přesto se odborníkům podařilo dohledat fragment sedmistránkového dokumentu, ze kterého vyplynulo, že po návratu z koncertu ve Vídni v roce 1989 vypovídal o osobnostech emigrace, jako byli Karel Kryl nebo Pavel Kohout. Téma spolupráce tak zůstává zahaleno mlhou, chybějící spisy totiž nahradily dohady a interpretace.
Ve filmu Jarek také vzpomíná, jak mu při výslechu drkotal hrnek s kávou a jaký psychický tlak tehdejší doba přinášela. Nohavica zdůrazňuje, že dokument nevznikl proto, aby se obhajoval, ale aby ukázal svůj život tak, jak si ho pamatuje. „Po všem, co jsem zažil, jsem si řekl, že je možná teď ta chvíle podívat se zpátky,“ vysvětlil.
Putin, medaile a kritika
Dalším bodem, který veřejností v souvislosti s jeho životem rezonuje, je převzetí Puškinovy medaile od Vladimira Putina v roce 2018. Nohavica ocenění dostal za překlady ruských písničkářů, ale fakt, že ho převzal právě od ruského prezidenta, vyvolal silnou kritiku. Ve filmu se k tomu vyjádřil s nečekanou lehkostí.
„Putina vnímám jako úředníka v čele státu,“ řekl v dokumentu. A dodal, že medaili považuje za „krásnou cenu“ a převzal by ji znovu, stejně jako ji dříve dostal Václav Klaus. Kritiku odmítá s tím, že mu prý „někdo přikazuje, co má zpívat a s kým se má stýkat“.
Michelle Williams slaví 45: V devadesátkách o ní díky Dawsonově světě snili puberťáci, dnes je čtyřnásobnou mámou
Pro řadu fanoušků je jeho gesto zklamáním, protože očekávali jasnější postoj k ruskému režimu. Publicistka Iva Baslarová v komentáři pro ČT art napsala, že Nohavica se „tváří, že ničeho nelituje“ a že přijetím ocenění „symbolicky požehnal všemu, co Putin ztělesňuje“.
Alkohol, písně a současnost
Nohavica ve filmu otevřeně mluví i o své závislosti na alkoholu, s níž bojoval na začátku devadesátých let. Léčení označuje za jednu z nejtěžších zkušeností svého života, kterou ale dokázal překonat. Dnes se prezentuje především hudbou a blízkostí ke svému publiku.
Kameru bere na místa, kde vyrůstal, kde pracoval a kde se cítil „mezi svými“.
Všude se chová stejně jako na koncertě, když při příchodu nebo odchodu zvolá „ahóóój“. Dokument tím působí spíš jako osobní zpověď než ostrá sebereflexe. „Nechtěl jsem tím dokumentem změnit pohled na sebe, já jsem chtěl ukázat svůj život. Člověk neví, co bude příští rok a možná už bych si na nic nevzpomněl,“ zdůraznil zpěvák Honzovi Dědkovi.
Kopnutí koně může skončit smrtí. Frkání, uši dozadu a dupání. Když kůň vyšle varování, poslechněte
Zdroje: autorský text, 7 pádů Honzy Dědka, ČT art
