Herec a producent Stanislav Aubrecht právě slaví šedesáté narozeniny. Diváci si ho nejčastěji spojují s postavou zamilovaného Jardy Pávka v komedii Vesničko má středisková. Během svého života stál za velkými muzikálovými hity a musel se popasovat s náročnou onkologickou léčbou. Dnes tráví většinu času v dílně při výrobě autorského nábytku ze dřeva.
Zkouška dospělosti před kamerou
Ve svých devatenácti letech se Aubrecht ocitl uprostřed štábu plného zkušených herců. Režisér Jiří Menzel si ho do role Jardy Pávka vybral na základě jednoduché otázky. „Pamatuju si, jak se na mě režisér Jiří Menzel zahleděl a řekl: Vy máte rád maminku, že jo? A já na to odpověděl, že samozřejmě mám. A on: Je vám to vidět na očích,“ popsal Aubrecht.
Odpověď mladého herce přesvědčila režiséra natolik, že mu svěřil jednu z výrazných postav. Během natáčení v roce 1985 složil přijímací zkoušky na pražskou Státní konzervatoř a naplno vstoupil do světa filmu. První dny na place pro něj znamenaly velkou školu. Kolegové ho rychle vyvedli z omylu, že stačí umět texty jen na aktuální a následující natáčecí den.
Natáčení však probíhalo ve velmi přátelské atmosféře. O přestávkách chodil za hospodu s Rudolfem Hrušínským, kterému pravidelně připálil cigaretu. Hrušínský to pokaždé okomentoval tichým konstatováním, že je to příjemné.
Před kamerou se potkal také s Magdou Křížkovou Šebestovou v roli učitelky, do které byl jeho Jarda platonicky zamilovaný. Scénu na schodišti natáčeli velmi pragmaticky. Aubrecht musel přesně počítat kroky, aby ramenem ve správný moment zavadil o obraz na zdi. Za jeden natáčecí den tehdy dostával zhruba sto padesát korun. O několik let později při natáčení komedie Tankový prapor se jeho denní honorář vyšplhal na sedm tisíc korun.
Velké muzikálové produkce
Po dokončení studií se věnoval převážně divadlu a postupně objevil svět produkce. Začal spolupracovat na rozsáhlých muzikálových projektech. Na česká jeviště pomohl přivést slavná díla jako Jesus Christ Superstar nebo Evita. Musel tehdy přesvědčit banku o ekonomickém smyslu celého projektu a risk se mu vyplatil. První zmíněný muzikál měl obrovský ohlas a dočkal se celkem 1288 repríz.
Během produkování muzikálů se oženil a narodil se mu syn Václav. Práce ho velmi pohlcovala a postupně začal pociťovat obrovskou únavu. Evitu už nakonec musel řídit přímo z nemocničního lůžka. Zpočátku si myslel, že si přes vánoční svátky odpočine a nabere nové síly. Tělo mu ale začalo dávat mnohem vážnější signály.
Dva roky na sterilním pokoji
Únava se stupňovala do bodu, kdy nedokázal v ruce udržet ani telefon. „Když jsem koukal, v jednom bodě jsem začal mít šedé místo,“ svěřil se v pořadu 13. komnata. Trápily ho tehdy i silné křeče v nohou. Prvotní odběry ukázaly chudokrevnost a další testy v roce 1997 potvrdily akutní lymfoblastickou leukémii. Dárce kostní dřeně se tehdy najít nepodařilo.
Lékaři mu museli nasadit silnou chemoterapii, která ho připravila o imunitu. Kvůli tomu strávil zhruba dva roky na sterilním nemocničním pokoji, kde by ho ohrozila i obyčejná rýma. Během léčby ho zasáhla těžká reaktivní deprese vyvolaná podáváním hormonů. Tři dny podle svých slov vůbec nevnímal svět kolem sebe. Léčbu úspěšně ukončil o dva roky později a nemoc se mu už nikdy nevrátila. Jeho osobní zkušenost zřejmě formovala profesní cestu jeho syna, ze kterého se stal uznávaný hematoonkolog.
Nové začátky u plotny a v dílně
Po uzdravení se do divadelního prostředí už naplno nevrátil. Rozhodl se zkusit štěstí v gastronomii a otevřel si restauraci U Čiriny, kde sám vařil. Podnik úspěšně fungoval až do příchodu pandemie, která ho donutila provoz ukončit.
Dnes se živí výrobou designového nábytku ze dřeva a interiérovým designem na zakázku. Diváci si ho pamatují jako kudrnatého mladíka, dnes už má ale bývalý herec vlasy prořídlé a jeho podoba se od dob slavné komedie výrazně proměnila. Před kameru se vrací už jen občasně. Objevil se například v seriálech Gympl s ručením omezeným či Modrý kód, na stříbrném plátně si naposledy zahrál ve filmu Jedna noc.
