Jana Švandová oslaví v pátek 3. července devětasedmdesáté narozeniny. Rok před osmdesátkou srší neuvěřitelnou energií a naplno se věnuje divadlu i rodině. Místo klidného odpočinku v křesle pravidelně zkouší nové role a otevírá další životní kapitoly. Jistá tréma před premiérami se ovšem hlásí o slovo i po mnoha letech vystupování na veřejnosti.
Osobní volno místo víkendového úklidu
Platnost svého občanského průkazu má vyměřenou do roku 2058. Úřednici za přepážkou už s úsměvem oznámila, že pro další doklad si přijde zhruba ve svých 100 letech. Pro udržení kondice hraje pravidelně golf a ráda chodí plavat. Zkouší i nejrůznější doplňky stravy z televizních reklam.
Občas volí čistě pragmatický odpočinek a vyhýbá se náročným povinnostem. V nedávné době takto odmítla odjet za manželem na venkov. Tušila totiž blížící se velký úklid a praní prádla. „Udělala jsem si takový svůj hezký den,“ popsala svůj program s tím, že vyrazila na oběd se synem a jeho rodinou. Potom zašla na masáž a v klidu se o samotě učila divadelní texty.
Ocelové sídlo postrádá klasické záclony
Absolutní klid našla Švandová na rozlehlém pozemku nedaleko Prahy. Její chalupa postavená ze dřeva a oceli připomíná moderní nizozemské stavby. Na tvorbě projektu úzce spolupracoval její manžel Pavel Satorie s architektkou Saskií Fokkemou. Otevřený interiér propouští dovnitř spoustu denního světla velkými okny zcela bez záclon. Velmi netypickým prvkem je i průchozí koupelna postrádající dveře.
Herečka si na zahradě prosadila stavbu menšího bazénu s protiproudem. Péči o okolní stromy a zeleň prozíravě svěřila profesionálnímu zahradníkovi hned v samotných začátcích. Odmítá totiž trávit hodiny s motykou nad záhony a jedinou pěstovanou plodinou zůstaly obyčejné bylinky do kuchyně. Venkovský život si dávkuje velmi opatrně. Natrvalo by v ocelovém domě žít nechtěla z obavy před zlenivěním a ztrátou zájmu o vlastní vzhled.
Černá kůže a fotografie v pánském magazínu
Oblečení a estetika zajímají Švandovou už od mládí. Za socialismu s omezenou nabídkou si koupila fádní plášť a nosila ho originálně naruby hezkou podšívkou ven. Nedávno navíc přijala pozvání návrháře Jiřího Kalfaře a bez obav vstoupila rovnou na pražský týden módy. Původní dlouhý model z černé kůže si nechala pohotově zkrátit a na mole suverénně zastínila o mnoho generací mladší tváře.
Výraznou odvahu ukázat své tělo uplatnila v roce 1994 před objektivem Vladimíra Gdovína. Jako sedmačtyřicetiletá žena tehdy pózovala pro americký časopis Playboy. Tvůrci periodika nápadu zpočátku vůbec nevěřili a báli se reakcí publika na zralou ženu v takovém formátu. Vydané fotografie nakonec vyvolaly masivně pozitivní ohlasy a potvrdily její velké charisma.
Stejně odhodlaně vstoupila v devětapadesáti letech do premiérové taneční soutěže StarDance. Extrémní fyzické vyčerpání a bolavé tělo ji tam však přinutily poprosit fanoušky o definitivní zastavení posílání diváckých hlasů.
Africká realita pohledem zralé ženy
Své dlouholeté manželství řídí pomocí snášenlivosti a vzájemného pochopení. Těmi nejdůležitějšími pilíři spokojeného vztahu jsou podle ní všudypřítomný humor a schopnost upřímně ocenit partnerovu snahu. Rychlé tempo z divadelních šaten přenesla i do osobní ranní rutiny. U zrcadla tráví podstatně méně času než většina žen a její muž tento fakt zjevně velmi oceňuje. Společné víkendy s radostí věnuje čtyřem vnoučatům. Otevřeně přiznává úlevu, že malé děti už nemusí složitě vychovávat a může je pouze láskyplně rozmazlovat.
Mateřský ochranitelský pud si uchovala i pro svého dospělého syna. Ten v minulosti pracoval jako humanitární vyslanec v mimořádně tvrdých podmínkách Ugandy a asijského Pákistánu. Švandová za ním s velkými obavami do obou krizových oblastí osobně přicestovala. Úplná chudoba i naprosté opovrhování lidskými právy tamních žen v ní zanechaly silné dojmy. Zdravou osobní pokoru k životu i profesi jí na počátku její herecké dráhy silně vštípil kolega Josef Kemr.
