Známe ji jako laskavou babičku z pohádky S čerty nejsou žerty nebo utrápenou mámu z komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku. Ve skutečnosti byl ale život Jany Dítětové (†65) vším, jen ne veselohrou. Přestože po ní toužili slavní muži, nakonec zůstala úplně sama. Její příběh je plný zrad, alkoholu a bolestivých rozhodnutí.
Možná by se nikdy nestala herečkou, kdyby její maminka nebyla tak trochu „všímavá“. Když byla Jana malá, pošťák vhodil do jejich schránky dopis určený pro sousedovic dívku. Byla v něm pozvánka na konkurs. Janina maminka nelenila, cizí dopis otevřela a místo sousedky tam poslala svou dceru.
A světe div se, Jana roli dostala. Tím se roztočil kolotoč slávy, který ale v soukromí přinášel spíše slzy než potlesk. Rudolf Hrušínský o ní dokonce prohlašoval, že když se rozdával talent, stála ve frontě dvakrát. Bohužel, ve frontě na štěstí v lásce asi nestála vůbec.
Josef Vinklář
Jejím prvním osudovým mužem (po nepovedeném manželství s režisérem Vladimírem Vlčkem) se stal legendární Josef Vinklář alias doktor Cvach. Dítětová se do něj zamilovala v Realistickém divadle, když mu hrozil vyhazov pro neschopnost. Doslova ho vypiplala. Jak sám Vinklář později přiznal: „Hodně mi s rolí pomohla. Doslova ji se mnou nadřela. Posilovala ve mně sebedůvěru, nesnesla pomyšlení, že bych mohl neuspět. Vsadila na mě bezezbytku,“ svěřil se herec.
Vzali se, narodil se jim syn Jakub, ale idylka netrvala dlouho. Vinklář byl bohém, miloval noční život a fanynky. Konec jejich vztahu byl jako ze špatného filmu, jednoho dne prostě odešel z bytu jen v bačkorách a už se nikdy nevrátil. Přesto o ní mluvil s úctou. „Nemohu o našem vztahu říct jediné ošklivé slovo. Jenže jak už to bývá, udělal se na životě uzel a nešel rozmotat,“ řekl Vinklář pro iDNES.cz s tím, že zůstali přáteli až do konce. Byla to však pro ni rána, ze které se dlouho vzpamatovávala. Když tehdy hrála v divadle, maskérky jí musely neustále opravovat líčení, protože ho smývaly potoky slz.
Osudová volba
Jana Dítětová bohužel přitahovala muže, kteří odcházeli. Měla intenzivní, i když spíše dopisovací vztah se slavným ruským houslistou Davidem Oistrachem. Byl ženatý, ale když hrál v Praze, tajně se scházeli v hotelech. Další ránu jí zasadil psychiatr Stanislav Grof. Vypadalo to na velkou lásku, jenže pak získal stipendium v USA, odjel a už se nevrátil. Vybudoval si kariéru za velkou louží a herečka zůstala zase sama.
Asi nejbolestivější kapitola se ale začala psát v roce 1968. Zamilovala se do holandského historika Hanse Rotyho. Otěhotněla s ním a plánovali svatbu v Holandsku. Jenže přišla srpnová okupace a ona stála před drsnou volbou. Nedokázala opustit divadlo a svou zemi. Vztah se rozpadl a šla na potrat. To byla chvíle, která ji definitivně zlomila.
Naděje má hluboké dno
Závěr jejího života byl bohužel velmi smutný. Herečka, která rozdávala radost na plátně, bojovala se samotou a depresemi, které často tišila alkoholem. Trápily ji bolesti kyčlí a přišla o zuby kvůli parodontóze. Nakonec onemocněla rakovinou hrtanu. Zemřela v listopadu 1991, opuštěná a v bolestech.
Její neuvěřitelný herecký talent si ale můžete připomenout na ČT1 v dramatu Naděje má hluboké dno, kde Jana Dítětová exceluje v roli paní Dlaskové. Snímek běží v neděli 07. prosince ve 14:55, případně v repríze v úterý 09. prosince v 09:55.
