Herec Jan Potměšil překonal v posledních letech vážné zdravotní komplikace a nuceně vypadl z běžného pracovního režimu. Náročné období po operaci srdce a nepříjemných problémech se žlučníkem ale přineslo jeho rodině i zcela nečekané chvíle klidu. Spolu s manželkou Radkou si po hektických obdobích konečně našli více prostoru sami na sebe. Zpomalení jim paradoxně vlilo do žil novou energii.
Znovunalezený čas ve dvou
Vážné potíže se srdcem a následná žlučníková kolika znamenaly pro herce nutnost přísné diety. Následoval rychlý úbytek váhy a nevyhnutelná pauza od divadla. Změna tempa se ale výrazně promítla do chodu celé domácnosti. „Žili jsme poměrně hekticky, naše režimy se nepotkávaly,“ vysvětlila Radka Potměšilová v rozhovoru pro rozhlasový pořad Noční Mikrofórum. Její muž obvykle trávil večery na jevišti a zbytek rodiny fungoval přes den.
Neplánovaná zdravotní přestávka tento zaběhnutý kolotoč zastavila. Večery nyní manželé tráví mnohem častěji společně. Podle jejích slov prožívají nebývalé a velmi hezké období. „Naše večery jsou teď zcela nebývalé. Veškerá naše komunikace se odehrává vleže a zažíváme takové hezké období,“ přiznává Potměšilová. Umělec se navíc postupně vrátil do kondice a nabral zpět ztracená kila. Loni v létě už na karlovarském filmovém festivalu ochotně pózoval s pivem v ruce a vypadal naprosto spokojeně.
Dvanáctileté čekání na správný okamžik
Cesta k pevnému manželství ale nevykrystalizovala hned na prvním setkání. Budoucí manželka zaregistrovala mladou hvězdu už ve filmu Bony a klid. Její sympatie ovšem v té době patřily spíše kolegovi Lukáši Vaculíkovi. Osobně se potkali až na začátku devadesátých let ve spolku Kašpar. On se právě vracel k herectví po tragické autonehodě a ona o divadelním prostředí psala jako novinářka.
V té době byl herec podle jejích vzpomínek neustále v obležení žen. Přišlo jí tehdy naprosto nevhodné se k němu jakkoliv prodírat. Trvalo dalších dvanáct let, než se jejich cesty spojily v ten pravý okamžik. Oba už měli po třicítce a potkali se při pracovním rozhovoru pro časopis. Vše do sebe najednou zapadlo. „Z toho mého příběhu se vytěsnily věci, které tam už nepatřily,“ uvedl Jan Potměšil s tím, že okamžitě přesně věděli, co chtějí.
Zarputilost z hor
Neustálý optimismus a vůli překonávat překážky získal Potměšil už v dětství. Jeho otec pracoval jako lyžařský trenér a bral ho od útlého věku na kurzy s vysokoškoláky. Tam se naučil obrovské vytrvalosti, když musel starším studentům stačit na sjezdovce i při výšlapech v hlubokém sněhu. Maminka ho zase naučila naprosté systematičnosti. Právě tyto vlastnosti mu po těžkém úrazu v roce 1989 pomohly vybojovat si život zpět.
Lékaři mu tehdy dávali jen minimální naději na přežití. On se ale díky vnitřní síle a podpoře rodiny naučil fungovat s novou realitou. Doma si s otcem vytvořili provizorní tělocvičnu a trénovali potřebné svalové partie. Touha po samostatnosti ho hnala kupředu. Brzy už dokázal sám nasednout do auta a dojet za kolegy do divadla na zkoušku.
Smečka s vlastním řádem
Do manželství přivedla novinářka tříletého syna Šimona. Vztah mezi ním a novým partnerem zafungoval okamžitě. Před svatbou museli sladit i své domácí mazlíčky. Po společné procházce naložili všechny tři psy do jednoho auta a smečka si hierarchii hned vyjasnila. Brzy se jim narodil společný syn Honzík. O obrovské soudržnosti svědčí moment ze školkových let, kdy se starší chlapec sám začal ptát po stejném příjmení a rodina si ho sjednotila.
S početnou rodinou přišly také velmi specifické sportovní zážitky. Divadelník vyznává aktivní přístup k životu a svou ženu po svatbě obdaroval jízdním kolem. Během rodinných dovolených na Šumavě se neváhal na svém handbiku postavit do čela pelotonu. V prudkých kopcích u Srní vytáhl gumový popruh a zahákl se za manželčino kolo. Ona za sebou táhla vozík s miminem, vepředu měla na laně manžela a do toho motivovala staršího syna. Podobné momenty situaci vždy zvládli s humorem.
