Herec a malíř Jan Kanyza oslaví 25. října devětasedmdesáté narozeniny. Loni na podzim bojoval v nemocnici o život, když kvůli silné infekci upadl do kómatu. Dnes se věnuje především výtvarnému umění a rezolutně odmítá návrat před kameru nebo do dabingového studia.
Boj o život a návrat z nemocnice
Loni na podzim Kanyza zkolaboval. Kvůli těžké infekci skončil v kómatu a rodina se obávala nejhoršího. Jeho manželka Žofie a dcera Bára s ním v té době trávily v nemocnici i deset hodin denně. „Lékaři jim řekli, ať radši počítají s tím nejhorším,“ popsal později Kanyza pro Super.cz.
Následoval dlouhý boj o návrat do běžného režimu. Kanyza se musel znovu učit chodit a dodnes si pomáhá vycházkovou holí, protože ho pobolívají nohy. Navzdory tomu dorazil v říjnu na oslavu sedmdesátin bývalého boxera Rostislava Osičky. S ním se seznámil před lety v Olomouci, kde tehdy Kanyza zkoušel boxovat. S Osičkou absolvovali stínování a lehký sparing, ovšem skutečný zápas nikdy nesvedli, protože Osička patřil do vyšší váhové kategorie.
Za záchranu svého života Kanyza opakovaně děkoval lékařům z Nemocnice Na Františku v čele s profesorem Petrem Neužilem. „Nevím, jestli Pán Bůh, doktoři, nebo vůle žít, protože to nebylo jednoduché. Ale překonalo se to a člověk je rád na světě,“ řekl nedávno.
Definitivní konec herectví a dabingu
Kanyza už před časem hereckou kariéru ukončil a podle svých slov toto rozhodnutí nehodlá měnit. Neláká ho ani případná vysněná role v novém filmu.
„To, co se dneska vyrábí, ta průmyslová tovární výroba, mě opravdu neláká. Filmařina se změnila v něco, co mi, řekněme slušně, nevyhovuje,“ vysvětlil své postoje.
Rozloučil se také s dabingem. Diváci už ho tak neuslyší namlouvat hollywoodského herce George Clooneyho. „Zapíchl jsem to, stáhl roletu bez inventury. A musím říct, aniž bych se rouhal, že se mi ulevilo,“ dodal.
Své rozhodnutí považuje za definitivní. V rozhovoru pro Expres zmínil, že odejít ve správnou chvíli nebývá snadné. „Ono se říká, že umění je včas odejít, ale to rozhodnutí je obtížné, protože nevíte, kdy to má nastat,“ podotkl.
Malování obrazů a focení v Paříži
Místo herectví se nyní naplno věnuje výtvarnému umění. V prosinci chystá rozsáhlou výstavu obrazů a v současnosti představuje také své fotografie. V kině v Dobrušce vystavuje společně s fotografem Milošem Schmiedbergerem snímky z Paříže pod názvem Mon Paris.
Francouzskou metropoli Kanyza poprvé navštívil v roce 1968 krátce po květnových studentských protestech. Zpátky do Československa se vrátil 20. srpna.
„Přijel jsem a chytil rychlík do Olomouce k rodičům. Říkal jsem jim, že jsem unavený, celou cestu jsem stál, vyprávět vám budu až zítra. Byl to docela krátký pobyt. Jenže ve čtyři ráno mě maminka budila s tím, že jsme obsazení,“ zavzpomínal na tehdejší události. Paříž si pro své fotky vybral záměrně, protože se vždy považoval za frankofila a věřil legendě o Paříži coby centru umění.
Kromě uličních fotek se dříve zajímal i o focení lidí, ale od portrétů nakonec upustil. Vadí mu, že se lidé na ulici bojí špionáže nebo řeší s fotografováním spojené genderové otázky. „Lidi moc nefotím, i když by mě to zajímalo. Na obličeji, rukou nebo postavě se vám totiž může, slovy indiánů, povést vyfotit charakter a duši člověka,“ podotkl.
S blížícími se narozeninami Kanyza tvrdí, že ho stáří moudřejším neudělalo. Považuje se za skeptika, což podle něj znamená poučeného pesimistu. Zároveň si nepřeje trávit čas hovory o zdraví. „V mém věku po mně nechtějte, abych chodil na nábřeží krmit racky a s dědkama probíral, jaké máme prášky a co nás bolí,“ uzavřel.
.jpg){kind=link}